Co novela přináší (ne)nového

Je přirozené, že celá česká insolvenční obec pozorně sleduje proces projednávání aktuální novely. Jakkoli ještě nic není parlamentem přijato, lze přece jen odhadovat, jak to nakonec dopadne. Pokud jde o možnost oddlužení dlužníků, kteří nezaplatí alespoň 30%, resp. třeba nezaplatí nic, vypadá to, že zákonodárce ponechá možnost jejich oddlužení na posouzení soudu, který bude mít za úkol posoudit, zda se dlužník „dostatečně snažil“.

  Čtěte dále


Posuzování úvěruschopnosti – využití při přezkumné činnosti správce

Při přezkumu pohledávek by měl správce využít veškeré instituty, které mu právní řád dává. Je tedy běžné, že využíváme možnosti popření pohledávky též z hlediska dobrých mravů, například při stanovení výše smluvních úroků a smluvních pokut; insolvenční správce je též povinen přihlédnout k promlčení pohledávky nebo k neplatnosti právního jednání.

Jedním z institutů, který správci využívají velmi málo, je institut neplatnosti smlouvy o úvěru (úvěrem se rozumí též zápůjčka) z důvodu porušení povinnosti poskytovatele úvěru řádně posoudit úvěruschopnost dlužníka. U spotřebitelských úvěrů je poskytovatel úvěru povinen již od zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru (§9) a v novém zákoně č. 257/2016 Sb. je tato povinnost rovněž uvedena v §86.

Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.

V praxi se setkáváme běžně s tím, že věřitel na výzvu správce doloží, že úvěruschopnost zjišťoval tak, že zjišťoval příjmy dlužníka (obvykle doloží 1-3 výplatní pásky) a že mu dlužník prohlásil, že nemá žádné další závazky; někdy věřitel doloží tvrzení dlužníka (obvykle na formuláři žádosti o poskytnutí úvěru) jaké má výdaje za domácnost; věřitelé také někdy tvrdí, že nahlédli do příslušných registrů, většinou však toto tvrzení neprokáží.

Poslední a aktuální judikatura však konstatuje, že takový způsob posuzování úvěruschopnosti je nedostatečný. Předně je povinností věřitele tvrzení dlužníka (žadatele o úvěr) prokazatelně ověřit – věřitel se nesmí spokojit s tvrzením dlužníka (viz. rozhodnutí Finančního arbitra ze dne 20.3.2017 č. FA/4056/2017, zn. FA/SU/374/2015, nebo Nejvyšší správní soud, sp.zn. 1As 30/2015). Věřitel je povinen rovněž zkoumat výdaje dlužníka, což se neděje prakticky nikdy. Věřitel by měl zkoumat nejenom výdaje na bydlení, běžné výdaje, ale také (u osob, které žádají nebankovní úvěry též běžné) náklady na splátky jiných úvěrů a půjček; věřitel by měl nakonec příjmy a výdaje dlužníka posoudit, zda může splátky bez jakýchkoliv problémů a omezení splácet.

K dnešnímu dni jsme takto při přezkumu pohledávek vyzvali cca 50 věřitelů k doplnění přihlášky o doplnění tvrzení o posuzování úvěruschopnosti, včetně toho, zda zjišťovali výdaje dlužníka, řádně přihlášku doplnili jen v jednom (!) případě, v ostatních případech buď věřitelé nereagovali vůbec (tvářili se, že se jej výzva asi netýká), nebo rovnou vzali přihlášku částečně zpět, nebo setrvali na tvrzení, že postačí náhled do registrů a výplatní pásky (aniž by toto tvrzení prokázali).

V případě, že věřitel svou povinnost posoudit úvěruschopnost poruší, je smlouva o úvěru neplatná podle zákona č. 145/2010 Sb., podle zákona č. 257/2016 Sb. je neplatná rovněž, ale jen, pokud námitka neplatnosti je vznesena do 3 let ode dne uzavření smlouvy. Jsem přesvědčen, že insolvenčnímu správci stejně jako přísluší námitka promlčení, má právo i vznést námitku neplatnosti smlouvy o úvěru.

V případě neplatné smlouvy dlužník má povinnost vrátit jen jistinu, veškeré dříve poskytnuté platby se rovněž započítají jen na jistinu; věřitel nemá právo na úroky, pokuty a ani jiné náklady typu administrativních činností apod.

Institut posuzování úvěruschopnosti se netýká jen nebankovních společností, ale se stejnou intenzitou je nutno jej využít i vůči bankám, jak vyplývá z posledního (dosud veřejně neznámého, dovolím si říci v tomto směru převratného) rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 vůči známé bance, který je zveřejněn v tomto zpravodaji samostatně, rozhodnutí je aplikovatelné na „starý“ zákon o spotřebitelském úvěru, i na ten aktuálně účinný. Jinak řečeno – i banka je povinna řádně a důsledně úvěruschopnost posuzovat.

Unie insolvenčních správců připravila na (nejenom) toto téma semináře s Mgr. Davidem Vyhnálkem, vedoucím referátu ochrany spotřebitele České národní banky, kde se blíže seznámíte s celým zákonem o spotřebitelském úvěru a dalšími jeho instituty.

 

Mgr. Lukáš Stoček


Majetek na konci konkursu

V tomto článku chci pojednat o tom, v čem se často chybuje, tedy jak koordinovat, resp. jak procesně pokrýt nově nalezený majetek, resp. nově obdržené příjmy, jednorázové či pravidelné. Již tento výčet naznačuje, že budeme uvažovat tři různé situace. Tedy dodatečně zjištěný majetek, typu např. movitá věc či pohledávka, dodatečně získanou jednorázovou peněžní částku a pravidelné postižitelné srážky z příjmu dlužníka.


Začněme jednorázově získanou peněžní částkou, zde je situace nejpřehlednější. Je-li částka získána před vyrozuměním dle § 304 odst. 2 IZ je na místě konečnou zprávu doplnit, resp. předložit soudu aktualizovanou verzi. Po zveřejnění vyrozumění o konečné zprávě je k dispozici buď zahrnutí změn do rozhodnutí o konečné zprávy (z praktického hlediska asi jen tehdy, byly-li by podány námitky, o kterých by probíhalo jednání), jinak se kloním k variantě zahrnout získanou částku do návrhu na rozvrh, samozřejmě s vysvětlením. Zde obecně platí, že to, co je jinak vyhrazeno konečné zprávě, je po jejím zveřejnění vyhláškou již obsahem rozvrhu, např. tedy i schválení nově vzniklých (sic !) zapodstatových pohledávek. Je-li částka získána po podání návrhu na rozvrh, před jeho vydáním, je na místě předložit návrh aktualizovaný. Je-li částka získána po vydání rozvrhového usnesení, je na místě navrhnout rozvrh dodatečný. Totéž platí, je-li částka získána až po vydání, ale před právní mocí, usnesení o zrušení konkursu, v tomto případě je třeba podat odvolání do zrušení konkursu, správce je k tomu oprávněn dle ust. § 309 odst. 2 IZ. Hraničním datem je zde právní moc usnesení o zrušení konkursu, co je získáno po tomto datu, náleží již dlužníkovi.

U pravidelných příjmů se nejčastěji chybuje v protahování konkursu jen z důvodu jejich získání. Vyslovme tedy jednoznačně, že pravidelné příjmy nejdou důvodem pro další trvání konkursu a konkurs má být ukončen, jakmile je to jinak možné ! Alternativou by bylo nekonečné trvání konkursu, jakési perpetum mobile, což je samozřejmě nemyslitelné. Takže, srážky z pravidelných příjmů je třeba zahrnout do konečné zprávy v rozsahu, v jakém byly získány do podání konečné zprávy (na rozdíl od výše uvedeného ne do vyrozumění o konečné zprávě). Další srážky je třeba zahrnout do návrhu na rozvrh. A tím to končí. Případné další srážky získané před právní moci usnesení o zrušení konkursu je možno maximálně využít na zaplacení zapodstatových pohledávek, jsou-li jaké, jinak budou předmětné srážky vráceny dlužníkovi.

U dodatečně získaného nepeněžitého majetku spočívá podstata problému v tom, že je ještě třeba zpeněžovat. Podanou, nejspíš i zveřejněnou, konečnou zprávu, o které ještě nebylo rozhodnuto, je tedy správné vzít zpět. Po rozhodnutí o konečné zprávě, ale před podáním návrhu na rozvrh, je nejspíše správné nepodávat návrh na rozvrh, standardně zpeněžit a podle okolností buď možná podat dodatečnou konečnou zprávu (analogicky k dodatečnému rozvrhu) nebo výsledek tohoto dodatečného zpeněžování zahrnout do návrhu na rozvrh. Ono asi ve více situacích bude existovat více cest, musí ale vést ke stejnému cíli, tedy výtěžek pro věřitele a možnost projednat a schválit náklady a dodatečnou odměnu. Byl-li by majetek získán po vydání rozvrhu, provede se zpeněžení a navrhne rozvrh dodatečný, což platí i pro variantu, kdy je majetek získán až po zrušení konkursu, ale před právní moci – zde s doplněním, že je třeba se odvolat.

 

Mgr. Rostislav Krhut

Místopředseda Krajského soudu v Ostravě


Článek: Česká justice

Zdroj: ceska-justice.cz

Datum vydání: 2.1.2018  

Rubrika / pořad: Justice

 

http://www.ceska-justice.cz/2018/01/rok-2017-ocima-insolvencnich-spravcu-ochrana-pred-sikanoznimi-navrhy-ale-i-hon-na-carodejnice/

 

 

Rok 2017 očima insolvenčních správců? Ochrana před šikanózními návrhy, ale i „hon na čarodějnice“

Čtěte dále


Anketa

Zdroj: Konkursní noviny – Bulletin

Datum vydání: 22.12.2017  

Rubrika / pořad: Exekuce

Strana / zpráva 12

Autor: (kž)

 

Insolvence v novém roce 2018

 

NAŠE ANKETA

 

Je čas Vánoc, očekáváme s různými předsevzetími nový rok 2018 a máme i novou vládu. Proto jsme se některých insolvenčních správců zeptali: „Kdybyste si mohl(a) v souvislosti s insolvencemi něco přát, co by to bylo?“ Tady jsou jejich odpovědi:

Čtěte dále


Je insolvenční správce podnikatelem?

Při pohledu na změny, které nastaly v poslední době na poli insolvenčního práva, mi vyvstává na mysl otázka – skupina Katapult odpustí parafrázi: „A co správci, mají si kde hrát?“ Zejména v rámci tolik diskutované problematiky provozoven bylo toto stěžejním tématem. Základní otázkou, na kterou se mi však ani při hlubším studiu problematiky nepodařilo najít odpověď – a která dle mého názoru je pro celou úpravu postavení správců stěžejní a nezbytná – je: Jaké je vlastně postavení insolvenčních správců co do podnikatelského charakteru jejich činnosti? Jedná se spíše o podnikatele nebo o „prodlouženou ruku státu“ – orgán veřejné moci? Přitom odpověď na tuto otázku by měla být tím první a nejdůležitějším předpokladem pro přípravu jakékoliv úpravy postavení správců a jejich činnosti, což se v současnosti bohužel neděje. Chceme-li totiž nějakou oblast regulovat, měli bychom nejdříve vůbec porozumět principům jejího fungování. Čtěte dále


K přechodným ustanovením novely

Přechodná ustanovení jsou jednoznačně nejdůležitějším ustanovením každé novely (tedy pokud zákonodárce na svou povinnost nerezignoval a neponechal soudy a další adresáty novely v situaci „poraď si, jak umíš“.) V aktuální novele insolvenčního zákona přechodné ustanovení nacházíme, není však detailní a vyvolá nutnost výkladu v mnoha aspektech.

Přechodné ustanovení k novele IZ (necháme-li stranou 12-ti měsíční přechodné období pro právnické osoby sepisující insolvenční návrhy) je jediné a zavádí princip nepravé retroaktivity, když stanoví, že novelizovaná ustanovení se použijí i pro dříve zahájená řízení, právní účinky úkonů, které nastaly před účinností novely, zůstávají zachovány.

Čtěte dále


Krátké ohlédnutí – semináře a konference v 1. pololetí roku 2016

Tak nám pomalu začíná léto a skončila sezóna seminářů a konferencí. Letošní duben a květen byl skutečně programově hodně bohatý, v insolvenčním prostředí se konala řada velmi zajímavých akcí.

Čtěte dále


Kapitalizace úroků a insolvenční řízení

Kapitalizace úroků a insolvenční řízení – otázka přirůstání úroků ve světle rozhodovací praxe vrchních soudů. Insolvenční řízení, jakožto řízený proces v oblasti uspokojování pohledávek věřitelů, je ovládáno pravidly, která zaručují rovné postavení jednotlivých účastníků. Čtěte dále