O zlatém věku insolvencí, insolvenční chemii i plánech do budoucna

Přinášíme rozhovor s místopředsedou Krajského soudu v Českých Budějovicích Zdeňkem Strnadem. Nějaký čas o sobě nedával vědět, semináře, na kterých bychom se s ním mohli potkávat, se už skoro rok nekonají a online formáty prý nemá rád. Tak se jich neúčastní. A nás prostě zajímalo, jak se má, nad čím přemýšlí a jak se dívá na chystané legislativní změny. Vyrazila jsem tedy za ním do Českých Budějovic (abych byla přesná – správně jihočesky: do Budějic). A setkání to bylo dle předpokladu zajímavé. Občas jsem měla pocit, že kolem pana doktora bruslím na velmi tenkém ledě, občas jsem si nebyla jistá ani tím, kdo je zde vlastně tazatel😃 . Tak se pohodlně usaďte do ušáku, uvařte si čaj nebo kafíčko a začínáme…

Zdravím Vás v novém roce a konkrétně Vám opravdu přeji, aby byl lepší než ten předchozí – pokud tedy ve svém (poněkud omezeném) hodnocení budu vycházet z toho, co je mi známo z médií a některých rozhodnutí VSPH. Nebo to vidíte jinak?

Ufff – to je teda hodně ostrý začátek. Vy mě chcete dostat do řečí hned první otázkou, co 😃? Jak to asi tak můžu vidět? Nijak. Jako soudce prvního stupně si dokonce o rozhodnutích odvolacího soudu nemůžu ani nic myslet. A už vůbec ne veřejně 😃. Ale teď vážně. Budete se divit, ale díky panu doktoru Zelenkovi a jeho senátu velebím v poslední době náš vrchní soud, kudy chodím. V jejich rozhodnutí o mimořádných odměnách zdravotníků (pozn. redakce: 4 VSPH 1515/2020-B-35) je tolik lidskosti, empatie, úcty, porozumění a pokory, že mě to opakovaně nutí přemýšlet o významu slova „spravedlnost“. Velmi odvážné rozhodnutí! Nečekal bych to. Blahopřeji jim k tomu. V justičních kruzích to rozhodnutí poměrně dost rezonuje. Zdaleka však ne u každého tak, jako u mě. Za sebe jim ale děkuji. Jsem opět hrdý na to, že jsem soudcem. Slovy klasika, rozpor mezi pozitivním právem a spravedlností tu dosáhl tak nesnesitelné míry, že nenáležité právo muselo ustoupit spravedlnosti. Kdyby se jednou, nedej Bůh, někomu podařilo z nás tohle člověčenství vypudit, snadno nás v justici nahradí stroje. Ale nevěřme tomu, že zrovna tohle by té Spravedlnosti otevřelo oči…

Jsem každopádně velmi ráda, že jsem dostala příležitost zahrát si na redaktorku a položit Vám pár otázek. K novele a insolvenční praxi se samozřejmě ještě dostaneme. Ale nemůžu si odpustit otázku, která mě napadla při pohledu na podpis Vašeho PF: pověřený místopředseda Krajského soudu v Českých Budějovicích.  Co si pod tím mám představit?

Prosím Vás – a nevíte, jestli to PF dostal i Váš předseda? Doručovat totiž cokoliv vaší Unii je zakleté. Pravidelně se stává, že on to nedostane, ale Vy ano, popř. se to doručí jen paní Ing. Hepperové. Raději se ještě jednou omlouvám. Jo – a kdyby něco, tak to péefko, co jste dostala, bylo pro Unii, jo? Můžeme se tak domluvit?

To samozřejmě můžeme! Vzhledem k tomu, že mi přišlo dokonce dvakrát, tak to jedno oželím, připíchnu na virtuální nástěnku Unie a našeho předsedu Lukáše Stočka na to obzvlášť upozorním😃 .  A co tedy to Vaše pověření?

Mám už své roky. Nejlepší léta za sebou. Musím uvolnit místo někomu novému. Tak to v justici chodí. No a než si ho paní předsedkyně vybere, požádala mě o pomoc. A tak už nějakou dobu přesluhuji…

Ale no tak – pane místopředsedo. Teď patrně čekáte komentář typu: „Nevypadáte na to, že byste patřil do starého železa…“

Vám se to mluví. Čtyři křížky na krku, pomalu mi táhne na pátý. Jak s oblibou říkám: já už se těším jen na vnoučata. Ale, jak na Vás tak koukám, co Vy o tom vlastně můžete vědět 😃…

Myslíte? Bohužel už taky, ač nerada, začínám tušit😃 … Ale s vnuky na mě ještě nechoďte! Zatím si doma spokojeně vedu vlastní školku, spíš takovou malotřídku, no vlastně je tam i jeden gympl 😃. Budu ráda, jestli mezi dětmi a vnoučaty vyšetřím aspoň 5 let sama pro sebe. Připadám si teď víc jako učitelka, kuchařka, hospodyně a chůva v jednom, než jako insolvenční správkyně. Ale ta Vaše odpověď mě moc neuspokojila…

Počkejte. Počkejte. Tohle nemůžeme přejít. To klobouk dolů! A jestli dovolíte, rád bych tu vysekl poklonu všem ženám, na kterých teď každodenně leží ta „tíha rodinného života“. A které s tím k mému obrovskému překvapení ještě – tak nějak mimoděk a bez větších problémů – kloubí i ten život pracovní. Přiznávám to nerad, ale tohle bych teda nedal. V tomhle máme, pánové, manko. Holt Mars není Venuše.

Tak teď nějak nevím, co na to říct. Asi to dám přečíst manželovi 😃. A děkuju. Spíš: děkujeme.  Zas tak hrozný to s vámi ale taky není… A pojďme už z toho vesmíru zpátky na Zem. Začíná se mi trochu točit hlava. Vaše jméno je v insolvenčním prostředí synonymem pro Krajský soud v Českých Budějovicích… a vlastně nejen pro něj…

A v dobrém nebo ve zlém 😃? Nepřehánějte, paní doktorko. Faktem ale je, že za sebou máme v insolvencích poměrně dynamické období. Skoro bych řekl začátek vlastní emancipace. V  justici, i ve společnosti. Postupně se mění to, jak nás laická veřejnost vnímá. Co si budeme povídat – ten obor v posledních letech nebývale prosperoval.

Čím to? Bankrotuje se přeci už skoro 30 let…

Možná se mnou leckdo nebude souhlasit, ale důležitý impuls tomu nepochybně dal ministr Pelikán. Troufám si tvrdit, že bez něho by ta akcelerace nebyla zdaleka taková. Ale sám by to nedokázal. Uplynulé desetiletí, které lze bez nadsázky označit za „zlatý věk insolvencí“, vygenerovalo pro tuhle oblast neskutečnou paletu fascinujících osobností, individualit, snílků ale i všelijakých podivínů z nejrůznějších sfér naší společnosti, kteří mezi sebou jako zázrakem našli i společnou řeč. Prostě zafungovala insolvenční chemie! Bylo to výjimečné kouzlo okamžiku. Osobně jsem strašně rád, že jsem u toho taky mohl být, když se ta jiskřička křesala. A v Budějicích se k tomu navíc podařilo postavit skvělou partu, ideálně namixovaný tým otevřený jakékoliv diskusi, profesionální a dělný. Troufám si tvrdit, že ta samozřejmá kolegialita tu mnohde přerostla v opravdová přátelství. Moc si toho vážím. A přál bych si, aby to tak bylo i do budoucna.

K tomu Vám samozřejmě upřímně gratuluji… A souhlasím, že od dob ZKV lze skutečně mluvit o velké prosperitě oboru. Ale jako insolvenční správce, který se každý den setkává s praktickými následky těch legislativních turbulencí, které byly v posledních letech tak rychlé – a často ne zcela domyšlené – nejsem schopna hýřit pouze superlativy. Ale to by bylo na delší povídání…

Rozveďte to, prosím.

Jak říkám – to by bylo na samostatný rozhovor. A kdyby se nám do toho ještě připletla problematika odměn insolvenčních správců, můžeme tu z toho udělat rubriku na pokračování 😃… Zajímá mě spíš budoucnost. Teď nás po dvou letech čeká další novela insolvenčního zákona. Co byste nám řekl k ní? A jak se Vám líbí?

Mám pocit, že tady právě ta pohádka, o které jsem mluvil, končí… Netajím se tím, že z připravované novely nejsem v poslední době nadšený. A vlastně ani z průběhu její přípravy. Po všech těch předchozích novelách, které vždycky měly nějaký příznačný motiv a vůdčí myšlenku, kdy v nich byla touha něco zlepšit, zefektivnit nebo zjednodušit, je smutné, že tady nic takového necítíte. Už jen ta jejich pojmenování mluví sama za sebe: „akreditační novela“, „oddlužovací novela“ – a najednou jen: „transpoziční novela“. Cítíte tu vyprázdněnost? A pak vlastně zjistíte, že to o tom ani pořádně není. Že je to vlastně mystifikace. Kouřová clona. Opona, za kterou nenajdete to, co název slibuje.

Jak to? Ta novela se přeci píše  proto, že musíme do našeho práva promítnout evropskou legislativu…

Jednak je ta transpozice jen dílčí, jednak se tu řeší věci, které po nás nikdo nechce. Věci, které by vyžadovaly hlubší analýzu a hlavně zásadní diskusi. Na tu ale jaksi nezbývá čas. Veškeré síly je teď zřejmě potřeba věnovat defenzivě před „nálety“ nejrůznějších iniciativ, které by za jiných okolností možná vyloudily na tváři nejednoho čtenáře úsměv (to třeba když se některé podmínky na straně dlužníka pro opakované oddlužení navrhují bezmála v řádu čtvrtstoletí), míněny vážně vás však spíš vyděsí. Copak někdo ví, co bude za rok, dva, pět? Natožpak za 25 let? Kolikrát se ten zákon mezitím ještě změní? Celá příprava novely je navíc orámována zoufalým nářkem insolvenčních správců, že se potom neuživí. A možná je oprávněný. Na důkladnou analýzu ale bohužel není čas. A další část správců, odborné veřejnosti i politického spektra volá třeba po zrušení provozoven. Fajn. Pojďme se o tom bavit. To je samozřejmě legitimní poznámka. Jsou to vlastně všechno těžká a zásadní témata. Je potřeba o nich vést debaty. Ale nad relevantními argumenty a důvěryhodnými podklady. A hlavně včas! Bohužel se ale vše řeší jaksi ve spěchu, na poslední chvíli a především v emocích. Dosavadní rovnováha v tom našem insolvenčním světe se prostě vychýlila. A podle mého názoru naprosto zbytečně! Už prostě netáhneme za jeden provaz. Je mi to líto. Pokud by to tak opravdu dopadlo, byla by to velká škoda. A nenapravitelná. Když nad tím přemýšlím, bojím se, aby to nebyl něčí záměr. Divide et impera

Je tedy již jisté, že bude oddlužení na tři roky pro všechny?

Vypadá to tak. Je to ryze politické rozhodnutí. To nemusím chápat, ale respektuji ho. Jen podotýkám, že odborná sféra by to nejspíš nenavrhovala. Proč taky? Přes evidentní vychýlení oddlužení směrem k dlužníkům, o čemž dneska snad už nikdo nepolemizuje, se jedná o jeden z ekonomicky nejúspěšnějších insolvenčních nástrojů, který nemá obdoby! Vždyť dosud generoval věřitelům průměrně víc než 60% výnosnost. Po oddlužovací novele by to sice asi kleslo, ale nemuselo by to být zas až tak moc. Jedna moje studentka na to píše diplomovou práci, a ač jsme teprve na začátku, už nyní se zdá, že ten pokles vyvolaný „oddlužovací novelou“ by vůbec nemusel být tak drastický. A to přes to, že ta oddlužovací novela umožnila naprosto nehorázné excesy, jako jsou třeba dlužníci, dnes spokojení mladodůchodci, dokonce s čerstvě narozenou další generací vlastních potomků, kterou šťastně povili s další generací svých manželek, s desítkami miliónů korun dluhů z (opravdu nepovedeného?) podnikání, kteří ze svého mrzkého důchodu zaplatí (po odpočtu na ty nové děti a manželky) třeba i celých 5 promile svých dluhů. Přiznejte se, kdo jste z té oddlužovací novely na poslední chvíli vyškrtli ten maximální strop dluhů hodných oddlužení ☹…

A teď bude tedy co?

No teď se třeba uvažuje, že by pro přiznání osvobození fakticky stačila jediná věc: a to, že dlužníku nebude po dobu 3 let jeho oddlužení zrušeno (což bude mimochodem taky téměř nemožné). Tečka. Víc nemá cenu to rozebírat. Všechna další nově vkládaná, upravovaná či modifikovaná ustanovení jsou tam jen na oko. Jen aby to vypadalo, že se dlužníkům nijak moc neulevuje. Že je na ně zákon pořád stejně přísný. Podstatné je ale to, že v zákoně už nejspíš nebude žádná (ani orientační) hranice minimálního uspokojení věřitelů, jako je dnes aspoň ona domněnka 30% míry uspokojení při splnění oddlužení. Ta se ale mimochodem ještě v praxi nemohla ani aktivovat, odzkoušet, protože nikdo nepočkal na uplynutí alespoň první „pětiletky“ po oddlužovací novele, abychom vyhodnotili, nakolik je tato 30% hranice skutečnou „hrozbou“ pro poctivé dlužníky, a nakolik jen uměle vyvolaným strašákem, jehož silueta bude využita (zneužita?) k redefinici samé podstaty oddlužení, kdysi tak úspěšného institutu. „A komu tím prospějete?“ chtělo by se zvolat…

Teď mi ale berete dost iluze. Mám to chápat tak, že dosavadní požadavky a pokyny stran dozoru správců nad aktivitou a přístupem dlužníků již pozbývají na aktuálnosti a po novele tedy oddlužíme kdekoho, jakkoli, kdykoli a zcela automaticky? Takže se mám psychicky připravit na situace, kdy já někoho 5 let, pardon – po novele jen 3, kopu do zadku, aby pracoval a nedělal neustále dlouhý nos na nás i na věřitele a on pak bude stejně osvobozen, i kdybych já nakrásně soudu dokládala, že si místo osvobození zaslouží spíš 5 ran bičem?

No tak tedy já bych to takhle říct nemohl… Ale v zásadě… No prostě mám obavu, že všechny ty dosud uvažované proklamace a vsuvky, které se tam v bolestech implementují, nebudou mít na dlužníky, resp. na ten proces pozitivní vliv… Nechci ale malovat čerta na zeď předčasně. Třeba se nad tím ještě někdo vážně zamyslí a budeme všichni z výsledku mile překvapeni.

Zamýšlí se nad tím přeci už dost dlouho dost chytrých hlav, ne?

Mám pocit, že když se postupně rozkřiklo, kam to celé směřuje, tak si všichni řekli, že pro sebe zkusí z té novely „urvat“, co půjde. Někdo vyšší odměny, někdo splněný úkol, někdo méně povinností, někdo politické body… Rojí se desítky nejrůznějších návrhů a nápadů a to jsme teprve v poločase legislativního procesu. Nezapomínejme ale, že oddlužení je hra s nulovým součtem. Tam, kde se jednomu přidá, jinému se ubere. A když se ve finále přilepší všem zúčastněným, což se může lehce v tomto  volebním roce stát, zaplatíme to nakonec my všichni, celá společnost. To je strašně nebezpečné. A zdaleka nejde jen o peníze. Ta novela fakticky nemá koncepci, nepůsobí uceleně. Je jak švédský stůl. Jednotlivé zájmy se atomizovaly a uvnitř těch atomů, v těch skupinách, mezi správci, občanským sdruženími, politiky to vře jak před výbuchem. Moc prosím, nedovolme, aby nastala reakce. Popřela by těch předchozích více než 10 úspěšných let. Ještě stále máme čas…

No moc času už asi nemáme, jestli to má platit od léta. Ach jo… Pojďme od toho. Začíná mi z toho být taky smutno. Nechci být přitom za Hujera, ale každopádně Vám patří velký dík a uznání za rychlost a pružnost, s jakou jako soud reagujete na množství změn jak legislativních, tak celospolečenských. Již tradičně vydáváte jako první soud opatření, kterými se následně inspiruje i většina ostatních soudů a které nám správcům (většinou) usnadňují práci – nebo alespoň snižují nejistotu. Jako naposledy v případě nových formulářů zveřejněných (až!) 1. 1. 2021, kde jste nám jako soud vyšli vstříc a ještě v lednu akceptovali staré formuláře. Co Vás obvykle přivádí na nápad iniciovat vydání těchto opatření a jak moc je náročné získat pro ně podporu mezi ostatními soudci?

Naposledy, pokud se nemýlím, to byl dotaz od Vás, paní doktorko, co že budeme dělat se správci, kteří nám budou ještě v lednu posílat staré formuláře, protože ministerstvo ty nové zveřejnilo jaksi 5 minut po 12… A to je přesně to, o čem jsem mluvil před chvílí: je skvělé, že spolu soudci, správci a další klíčoví insolvenční „hráči“ (zatím ještě) komunikujeme. Že tu nejsou žádné slonovinové věže plné soudců odtažených a izolovaných od okolní reality, jak by si možná mnozí přáli. A nejenže formálně komunikujeme, ale s veškerým respektem k vzájemnému postavení si i nasloucháme. A přemýšlíme o tom, co si říkáme. A když pak třeba u našeho soudu v rámci diskusí dojdeme k tomu, že je něco nesmyslné, zbrklé, nebo naopak opožděné a praxi by to fakticky paralyzovalo a že je tu navíc řešení, které je v souladu se základními principy insolvenčního procesu, tak to prostě jen společně sdělíme formou nějakého opatření, aniž bychom to museli psát do každého spisu zvlášť. Já jsem v tom jen prostředník, pošťák. Na čem se neshodneme, to silou nejednotíme. Mám ale dojem (a štěstí), že se ve většině věcí shodujeme. Díky tomu jsou postupy u našeho soudu vesměs jednotné. Pro insolvenční praxi je to velmi žádoucí. Překvapivých rozhodnutí se u nás nikdo nedočká. A stejně tak to máme v rámci kolegia insolvenčních místopředsedů. Diskutujeme, bavíme se, vzájemně inspirujeme. Nemyslím si, že jsme vždy ve všem první. Máme v tomhle snad jen tu výhodu, že jsme malý soud – a málo platné – snadněji se domluvíte v šesti než v sedmnácti lidech. I když bych dal cokoliv za to, kdybychom tuhle naši výhodu ztratili za cenu, že nás bude víc 😃…

Jste členem pracovní skupiny pro formuláře. Jak jste spokojen s jejich finální podobou? A budou tedy s jejich vydáním spjaty konečně současně i standardizované požadavky na vyplnění a zasílání ze všech soudů? Nebo bude přetrvávat dosavadní systém, kdy někdo chce jen elektronické verze dokumentů a někdo chce i skeny (různých) formulářů opatřené podpisem dlužníka? Od požadavků na elektronické konverze už se snad definitivně upustilo…

S finální podobou formulářů jsem spokojený. Přestože už mi chodí na stůl a já v nich občas nacházím funkční chyby. To mě dovede rozčílit. Ale vidím také to, že s nimi mají občas problémy i správci. Od počátku říkám, že by to chtělo potkat se na jedno dopoledne někde se správci a vysvětlit si, co a jak vyplňovat. Vyříkat si první poznatky, vyměnit si zkušenosti. Určitě by to obě strany obohatilo. Chápu dnešní rozčarování správců, že jim nikdo nic pořádně nevysvětlil. Na Nový rok se na webu ministerstva objevily nové formuláře a všichni jsme byli překvapení, včetně těch firem, co pro správce chystají softwarová vybavení. A přitom ty formuláře jsou podle mého názoru dokonalé! To, co se povedlo, je revoluce. Stačila jen odvaha k radikální změně namísto (jindy tak obvyklé) opatrné evoluce. A tady tu odvahu měl náměstek Spousta. Ing. Plačkovi, který tu skupinu vedl, dal v tomto směru zelenou. Výsledek je ohromující: ve své jednoduchosti, srozumitelnosti a přehlednosti. Znovu ale opakuji, že za velkou chybu považuji to, že se nedotáhl do konce ten seminář. Tyhle formuláře by si to zasloužily.

Souhlasím a ničemu se nebráním! Kdy a kde 😃? Já si dovolím ještě kritickou poznámku k tomu, že i těmto drobným nedokonalostem se dalo předejít, kdybychom byli k připomínkám jako správci přizvání včas a ne až v době, kdy už byly fakticky hotové. V tom naopak já cítím slabé místo komunikace, protože kdo jiný než správci s těmi formuláři denně pracuje a tedy jsme mohli k jejich dokonalosti významně přispět.

Tyhle výtky ale musíte adresovat ministerstvu. Podle mého názoru byla ta skupina profesně pestrá a vyvážená. Byli tam soudci, akademici, úředníci, správci… Konkrétně Vy jako správci jste tam měli Dr. Kubálka a Dr. Vodu.  Jak to komunikovali oni dál, to nevím. Ale já i Dr. Grygar jsme vedli s našimi kolegy na soudech i v kolegiu diskuse a debaty a závěry jsme pak přenášeli právě do té komise. To považuji za samozřejmé.

No tak toto u nás bohužel samozřejmé nebylo. Popravdě nás zamrzelo i překvapilo, že v té pracovní skupině nebyl za správce vůbec nikdo ze dvou největších uskupení, tedy ani za Unii, ani za ASIS, a ani to s námi nikdo během jejich přípravy a tvorby nekonzultoval. Přitom třeba my v rámci Unie jsme se formuláři zabývali hodně. Zasílali jsme ministerstvu z vlastní iniciativy řadu praktických připomínek a námětů, ale – jak říkám – v tu dobu už byly formuláře téměř hotové a možnosti změn tedy byly velmi omezené.

Znovu říkám – pláčete na špatném hrobě. Ptejte se na ministerstvu. Odpovědně ale mohu říct, že oba pánové, jak Dr. Kubálek, tak Dr. Voda se formulářům věnovali svědomitě a některé formuláře jsou dokonce postaveny na půdorysu, se kterým přišli právě oni dva. Přivedla jste mě tím ale k jedné obecné poznámce týkající se ochoty zapojovat se do prací v takových komisích. Jen pro představu: jsou to desítky, v tomto případě to byly spíš stovky hodin, které ve svém volném čase věnujete něčemu jen proto, že tomu věříte. A pozor: zadarmo! Znám mnoho (obvykle ex post) chytráků, kteří vždycky přesně vědí, jak by udělali tohle, nebo tamto. Všechno je jim jasný. Ale když se řekne: „tak to udělej,“ obvykle mají jen rádobyvtipnou poznámku či výmluvu, proč ne. Tyhle typy jsou bohužel všude. Dokonce se s nimi už dnes potkáte v mnoha pracovních skupinách a na všemožných poradách. Nemáte taky ten pocit?  Tihle pozorovatelé většinou nic neřeknou, snědí chlebíček i zákusek, usrknou kávu a člověk vlastně ani neví, co si myslí. A oni jen poslouchají a pozorují. Vlastně mnohdy ani nechápu, proč tam jsou. Asi aby prostě byli u toho. Typičtí nosiči vody. Ale po pravdě: tyhle typy jsou v každé pracovní komisi k ničemu. Tam je třeba pracovat. Vždyť se to tak i jmenuje – komise je „pracovní“😃 …

Takže žádné chlebíčky? Dobře, přesvědčil jste mne, že jsme o nic nepřišli 😃…Nicméně o časové náročnosti i bezplatnosti povědomí máme. Když jsme byli požádáni o připomínky, věnovali jsme jim ve svém volném čase také dost hodin. Například kolega Pavel Körner na tom odvedl neskutečnou práci – o to víc pak mrzí, že její většina byla již zbytečná.

Vůbec se to mé mudrování netýkalo složení pracovní skupiny k insolvenčním formulářům. Naopak vím, že je tu mnoho chytrých a přemýšlivých hlav i mezi správci. A toho je třeba využít! Nemám vliv na složení žádné komise. Ale kdybych měl – třeba Vás bych tam rozhodně hned přibral😃 .

Máme leden (rozhovor s panem doktorem začal v lednu a trval trochu déle, než bych čekala – pozn. redaktorky) Dáváte si nějaká předsevzetí do nového roku? Nebo alespoň máte nějaké plány, o které Vám nevadí se podělit?

Minulý rok jsem si udělal řidičák na náklaďák. Se vším všudy. Paráda! A letos se chystám na autobus.

Tak teď mi trochu zaskočilo😃 … Čekala bych od Vás spíš nějaký další právnický Olymp…

Vy mi tedy dneska nakládáte 😃. Z výšek se mi ale dneska dělá už trochu špatně. Poslyšte, ono to s tou justicí ale taky trochu souvisí. Přišla na to řeč i u nás na vedení. Když jsme před nedávnem v důsledku pandemie museli s těžkým srdcem rozhodnout o propuštění jednoho z našich řidičů, protože se prostě už rok skoro nikam nejezdí, následně už v rámci neformální debaty zazněly obavy, jak se to bude řešit, až zase jednou bude nějaký velký (třeba insolvenční) seminář. No tak jsem je uklidnil, že rezerva tu bude😃 …

No bezva! Můžu Vás tedy teď dávat za vzor dlužníkům? Že když už i soudci absolvují rekvalifikační kurzy, tak proč by se řidiči kamionu nemohli také rekvalifikovat na lépe placené profese😃 …Děkuji Vám za milý rozhovor! Chcete ještě něco dodat na závěr?

No já jen že děkuji za Vaši návštěvu. Zastavte se zase někdy u nás na venkově😃 . A všem vašim členům a jejich blízkým přeji především pevné zdraví. Mohl bych mít jedno přání?

Nejsem sice zlatá rybka, předsedou Vás neudělám, ale tak to zkuste…

(smích) Mooooc vtipný… Já bych si ale chtěl taky zahrát na reportéra. Jako Vy. Povídat si o insolvencích s někým z úplně jiné profese, než jakou dělám. Co myslíte?

Hmm, to jste mne překvapil… Vám ty semináře asi už hodně chybí, co 😃? Počítáte ale s tím, že pokud to klapne, tak my v redakci Vám vybereme a domluvíme respondenta? Zbytek pak bude už jen na Vás. Budete mít stejně neprůstřelný deadline jako každý jiný redaktor a budete si muset „svůj objekt zájmu“ v tomto směru ohlídat. Tak tedy vlastně proč ne? Mohla by z toho vzniknout pravidelná rubrika. Taková nekonečná štafeta.  Teď byste se ptal někoho Vy a ten někdo by se zas příště ptal dál… Vše by se točilo kolem insolvencí… No, začíná se mi ten nápad celkem zamlouvat! Popřemýšlím a ozvu se Vám. Ještě jednou díky za Váš čas a přeji prima rok 2021!

Petra Hamplová


Zánik členství v družstvu dle §610 písm. i) ZOK

Původně jsem měla snahu přesvědčit k napsání odborného článku na téma zániku členství v družstvu dlužníka, kterému bylo schváleno oddlužení zpeněžením majetku nebo plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetku, hlavy povolanější, zkušenější a oprávněné provádět výklad zákona. Prozatím se však musím spokojit s tím, že o tom přemýšlejí, za což jim patří velký dík a hned, jak přijdou na něco rozumného, o své závěry se s námi (prý) podělí. No, držme jim/si palce…prozatím tedy píšu spíše takové zamyšlení nad problémem já s jediným cílem – upozornit Vás, kolegy, na problém…

Ustanovení § 610/i ZOK nově od 1.1.2021 říká, že „členství v družstvu (mmj.) zaniká okamžikem, kdy nastávají účinky schválení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty nebo plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty člena, jestliže v rozhodnutí o schválení oddlužení insolvenční soud uložil členu vydat družstevní podíl, který slouží jako jeho obydlí, insolvenčnímu správci ke zpeněžení, anebo okamžikem, kdy o zpeněžení družstevního podílu požádal zajištěný věřitel“.

Máme  zde tedy dva případy, kdy členství v družstvu zaniká:

1.   je-li rozhodnuto o oddlužení formou zpeněžení majetkové podstaty,

2. je–li rozhodnuto o oddlužení formou splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty a současně bylo soudem uloženo dlužníku družstevní podíl vydat do majetkové podstaty.

Mám to velké privilegium, že přesně tuto situaci mám momentálně „na stole“, a to ještě v luxusnější variantě – dlužník vlastní ideální spoluvlastnický podíl ve výši ½ na členských právech v družstvu s právem užívání bytu 3+kk. Vlastně přesněji – dlužník tato práva vlastnil…ještě v době, kdy jsem je sepsala do majetkové podstaty, i v době, kdy insolvenční soud rozhodl o povinnosti dlužníka tento podíl vydat správci ke zpeněžení. Jelikož jsem tou dobou žila ještě v blažené nevědomosti, měla jsem za to, že budu skutečně zpeněžovat ideální podíl na členském podílu. Zcela nečekaně se mi dokonce v rámci výběrového řízení o tento spoluvlastnický podíl „poprali“ 2 zájemci a z původní nabízené ceny 550tis. Kč se nejvyšší nabídka vyšplhala na 850tis. Kč. Cena id.podílu dle znaleckého posudku činila 616tis. Kč. Jenže…pak mne jeden chytrý kolega-insolvenční správce z Brna (díky Honzo, faktJ!) upozornil na existenci tohoto ustanovení v ZOKu a moje radost rychle vyprchala. Najednou jsem měla zájemce o koupi členského podílu, jenže ten členský podíl zanikl a mně v majetkové podstatě tedy zůstalo…co vlastně? Oči pro pláč…a maximálně tak nárok na vypořádací podíl člena družstva. Marně jsem hledala v důvodové zprávě k novele řešení, ba dokonce jsem tam nenašla (uznávám, asi na to nestačí moje praktické smýšlení) ani žádnou závratnou myšlenku, která zákonodárce vedla k tomu něco takového navrhnout…Z důvodové zprávy cituji: „Navrhuje se vyplnit mezeru v zákoně. Stávající právní úprava neobsahuje pravidlo, které by stanovilo, co se děje s družstevním podílem člena družstva v případě, že je členovi družstva schváleno oddlužení zpeněžením majetkové podstaty; jeho členství v družstvu nezaniká. Podle § 398 odst. 2 InsZ sice platí, že při oddlužení zpeněžením majetkové podstaty se postupuje obdobně podle ustanovení o zpeněžení majetkové podstaty v konkursu, nicméně prohlášení konkursu na majetek člena způsobuje zánik členství v družstvu a součástí majetkové podstaty se stává vypořádací podíl, nikoli družstevní podíl. Napříště se proto navrhuje stanovit, že schválení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty způsobuje zánik členství v družstvu a do majetkové podstaty spadá vypořádací podíl. Na druhou stranu, je-li oddlužení řešeno plněním splátkového kalendáře, členství v družstvu nezaniká. V tomto případě je dán zájem na trvání členství v družstvu; to může generovat finanční prostředky, ze kterých se plní splátkový kalendář.“

Dobrá, dejme tomu, že tedy insolvenční soud uloží dlužníkovi vydat nám družstevní podíl ke zpeněžení, ale my tedy budeme vymáhat vypořádací podíl po družstvu. Vyvstává nám tedy dlouhodobě řešená otázka, v jaké výši tedy ten vypořádací podíl bude..? Ustanovení §623 v odst.1) ZOK říká: „Vypořádací podíl se určí poměrem splněné vkladové povinnosti člena, kterému v daném účetním období zaniklo členství, k členskému vkladu vůči souhrnu splněných vkladových povinností všech členů k členským vkladům k poslednímu dni tohoto účetního období.“

Ustanovení §748 ZOK pak říká:

(1) Stanovy nesmí určit vypořádací podíl nižší, než kolik činí částka vyjadřující rozsah splněné vkladové povinnosti člena v bytovém družstvu.

(2) Neurčují-li stanovy způsob výpočtu vypořádacího podílu, je vypořádací podíl roven výši splněného členského vkladu.

(3) Vypořádací podíl se vyplácí v penězích, ledaže stanovy určí něco jiného.

Otázka diametrálních rozporů mezi účetní a tržní cenou vypořádacího podílu se řešila dlouhé roky. Konkrétní návrh řešení nám pak dal Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 3. 2018, sp. zn. 27 Cdo 5168/2017, dle kterého „výklad umožňující bytovému družstvu vyplatit členovi, jehož účast v družstvu zanikla, na vypořádací podíl částku představující zlomek skutečné (tržní) hodnoty jeho členského podílu a současně fakticky tuto hodnotu získat, považuje Nejvyšší soud za nepřijatelný (vedoucí ke zjevně nespravedlivým důsledkům). Zájmy bytového družstva jsou přitom dostatečně chráněny tím, že s „uvolněným“ bytem může volně (v souladu se zákonem a stanovami) nakládat. Přitom platí, že stanovy družstva mohou podmínit vznik nájemního vztahu k „uvolněnému“ bytu splacením dalšího členského vkladu v odpovídající výši. Nejvyšší soud proto uzavírá, že při určení výše vypořádacího podílu bytové družstvo zásadně musí přihlédnout ke skutečné (tržní) hodnotě členského podílu bývalého člena družstva tak, aby mezi touto tržní hodnotou a výší vypořádacího podílu nebyly neodůvodněné rozdíly“.  Přestože NSČR při konstrukci svých závěrů vycházel z právní úpravy účinné v rozhodné době, tedy zejména z ustanovení § 233 ObchZ., aplikovala bych tyto závěry NSČR obsažené v Rozsudku  i nyní, za účinnosti ZOK.

Co to tedy pro nás znamená v praxi? Z členských práv máme nyní pohledávku vůči bytovému družstvu na vyplacení vypořádacího podílu, patrně tedy v tržní ceně. Jenže jsem zatím nezažila situaci, kdy by družstvo mělo na svém účtu k dispozici takovou částku k vyplacení – bez toho, že by se našel rovnou někdo, kdo tyto prostředky je schopen a ochoten uhradit – výměnou za tento členský podíl. Je tedy správným postupem správce pouze důrazně vymáhat tuto pohledávku po družstvu? Anebo se má jako dříve snažit sám aktivně najít zájemce o koupi členských práv a…jemu pak říct, že vlastně členská práva neprodáváme, nedokážeme mu zaručit ani to, že s ním družstvo uzavře nájemní smlouvu, ale rozhodně bychom rádi, aby za tato možná budoucí členská práva zaplatil tržní cenu a pokud možno rovnou na účet majetkové podstaty? Já jsem si ve svém případě takového zájemce našla…ale družstvo mi sdělilo, že s nikým „cizím“ nájemní smlouvu neuzavře a za člena ho nepřijme. Našli jsme tedy další variantu – zájemce s nižší nabídkou se družstvu již zamlouval více (druhý spoluvlastník podílu) a tak souhlasili, že jemu členská práva převedou a do majetkové podstaty družstvo doplatí rozdíl mezi nejvyšší a touto druhou nabídkou. Momentálně jsme ve fázi přípravy jakési trojdohody mezi IS, družstvem a budoucím (spíše staronovým) členem družstva s tím, že tento zájemce zaplatí rovnou na účet majetkové podstaty vypořádací podíl za družstvo, které se za to zaváže uzavřít s ním nájemní smlouvu a vzít ho za člena. Poněkud krkolomné řešení, uznávám….pokud máte lepší, sem s ním prosím!! Radost z toho, že si možná vyřeším jeden konkrétní problém ve svém řízení, mi dost kazí množství dalších otázek s tím souvisejících, na které dosud nemám odpověď a popravdě ani moc názor. Předně nevím, co že to tu vlastně provádím – vymáhám či zpeněžuji? Ano, narážím zde na odměnu IS…ale nejen to. Pokud vymáhám pohledávku (a snad zde nemusím vypisovat, že moje dosavadní činnost v tomto řízení diametrálně přesahovala i obvyklé zpeněžování, natož pouhé vymáhání), tak bych toto celé mohla absolvovat i bez souhlasu soudu. A dokonce v předmětném řízení mám i stanovisko soudu, že k uzavření dohody jeho souhlas nepotřebuji. Já se s tímto názorem stále jaksi ztotožnit nedokážu… Dále, v tomto řízení jsem se již dostala do fáze, kdy jsem měla hotové výběrové řízení, takže za tržní hodnotu vypořádacího podílu považuji nejvyšší dosaženou nabídku. Ale co v dalších-nových případech? Jakou částku bych tedy měla považovat za tržní hodnotu vypořádacího podílu? Cenu dle znaleckého posudku nebo cenu, kterou mi vytvořil trh?  Mám se opravdu omezit na cenu dle posudku a tuto chtít po družstvu? Anebo by za řádný výkon činnosti IS bylo považováno právě až nalezení vhodného zájemce o to zaniklé členství..? Je tedy v popisu práce IS nalézt zájemce o koupi členských práv nebo je již na družstvu, aby si finanční prostředky na vyplacení vypořádacího podílu zajistilo samo?

Další oblast vyvolaných otázek je ve smyslu, na jaká řízení a jaké situace se toto ustanovení ZOK vztahuje? Co třeba situace oddlužení plněním splátkového kalendáře „po staru“, kde dlužník zdědí členská práva v bytovém družstvu a je tedy povinen je vydat ins.správci ke zpeněžení. Zanikají tato členská práva? …Existuje mnoho dalších otázek, které tato problematika vytvořila. A já si na ně netroufám zatím ještě odpovědět, bohužel. Alespoň jeden závěr, ke kterému se troufám hlásit – zánik členských práv je vázán na vydání rozhodnutí insolvenčního soudu o tom, že je dlužník povinen tato členská práva vydat. Pokud by družstevní podíl spadal pod chráněné obydlí, soud o vydání nerozhoduje, tedy členství by dle mého názoru zaniknout nemělo a chráněné obydlí v tomto směru zachrání nejen dlužníka od vystěhování, ale i správce od řady patálií…

Mgr. Ing. Petra Hamplová, Ph.D.
Insolvenční správce


Snadnější oddlužení: komu tím prospějete?

Stát přichází s další změnou podmínek osobního bankrotu. Přitom od jeho poslední úpravy, takzvané oddlužovací novely insolvenčního zákona, neuběhly ani dva roky. To je opravdu krátká doba na zhodnocení jejích efektů a další radikální zásah. Současný vládní návrh přichází se zkrácením doby oddlužení – z 5 let na 3 roky. To ve svém důsledku z institutu osobního bankrotu neudělá nic jiného než skvělou investici, především pro nepoctivé dlužníky. Ti si napůjčují třeba milion korun a za pouhých 36 tisíc se nechají oddlužit. Mnohonásobně na tom vydělají, ale někdo to bude muset bohužel zaplatit.

Tím budou samozřejmě soukromí věřitelé, na které změna tvrdě dopadne. Ne však stát, jehož nároky jsou uspokojovány většinou přednostně. Dopad zkrácení oddlužení tak může být pro soukromé věřitele likvidační. A hovoříme tu především o věřitelích z řad drobných podnikatelů a živnostníků, běžných občanů, ale také třeba bytových družstev a SVJ. Právě bytové domy se již nyní potýkají s velkým problémem s neplatiči, protože polovina jejich dluhů je nevymahatelná. Neplatiči beztrestně žijí v bytových domech na úkor svých sousedů – jsou to totiž oni, poctivě platící občané, kteří jsou za ně nuceni hradit nedoplatky za energie a služby spojené s bydlením.

K tomuto zhoršení situace nejen u SVJ a bytových družstev, ale i dalších věřitelů, přispěla zmíněná oddlužovací novela, která výrazně omezila jejich práva, a to především zrušením povinnosti dlužníků vrátit jim během oddlužení alespoň 30 procent dluhu. Dnes stačí hradit jen nutné minimum, kdy věřitelům dohromady připadne tolik, kolik je poplatek insolvenčnímu správci. Tedy asi tisícovka měsíčně. Už dnes jsme tak v situaci, kdy dlužník může nadělat dluhy třeba i za 2 miliony korun a následně se během 5 let za pouhých 120 tisíc nechat oddlužit. Vláda aktuálně navrhuje, aby dlužníci spláceli o 2 roky kratší dobu, věřitelé by tak získali ještě méně peněz, minimum by bylo nějakých 36 tisíc korun, a to bez ohledu na výši původního dluhu. I kdyby dlužník splácel více než nutné minimum, věřitel by zpravidla přišel o 40 procent částky, kterou by jinak získal zpět za dobu 5 let.

Je ale zkrácení oddlužení na 3 roky skutečně nutné? Komu se tím jde na ruku? Ministerstvo spravedlnosti uvádí, že reaguje na evropskou směrnici o restrukturalizaci a insolvenci. Členské státy Evropské unie ji mají přijmout do poloviny tohoto roku. Ovšem směrnice úpravu oddlužení nařizuje jen pro podnikatele, nikoliv spotřebitele. Vládní návrh tak jde daleko nad rámec směrnice, když principy pro podnikatele překlápí i na běžné spotřebitele. Tím se ale tvoří nebezpečný precedens. Principy oddlužení u podnikatelů jsou zcela jiné než u běžných občanů-nepodnikatelů. Stejně tak dluhy obou skupin vznikají za jiných okolností. Cílem kratšího oddlužení podnikatelů je především podpora podnikání, a tím i podpora zaměstnanosti a celkové hospodářské prosperity. V praxi se ukazuje, že podnikatelé, kteří v minulosti prošli úpadkem, vykazují následně v novém podnikání vyšší úspěšnost. Zájem na jejich rychlém oddlužení je tedy nepochybně smysluplný. Naopak u spotřebitelů představuje zkrácené oddlužení v navrhované podobě obrovský morální hazard. Vláda svým návrhem riskuje, že nepřiměřeným zásahem do práv věřitelů umožní dlužníkům jakousi nekonečnou dluhovou amnestii.

Pokud by skutečně muselo dojít ke zkrácení doby oddlužení i u spotřebitelů, pak by ruku v ruce s tím měla být opět zavedena také povinnost dlužníků splatit nezajištěným věřitelům alespoň 30 procent dluhu. Pokud by dlužník během 3 let nezvládl danou část dluhu splatit, bylo by mu oddlužení automaticky prodlouženo na 5 let. Daleko příhodnější by ale bylo, aby byla směrnice implementována v takové podobě, kterou požaduje EU, tedy pouze pro podnikatele a živnostníky. Oddlužení fyzických osob je potřeba nechat alespoň nějaký čas usadit a následně vyhodnotit výsledky poslední úpravy. Jinak vláda hazarduje. Neplatiči si z instituce oddlužení skutečně udělají výnosnou investici, kterou ale ve finále zaplatíme všichni. Věřitelé si totiž ztráty z nevymožených pohledávek budou muset někde kompenzovat, a tak zdraží své služby. Poctivě platícím občanům tak nezbude nic jiného než na zdražení přistoupit.

JUDr. Pavel Staněk, prezident České asociace věřitelů.


Podléhá ošetřovné oddlužení?

Vzhledem k aktuální situaci jsem byl vyzván k vyslovení svého názoru. Připomeňme si základní schéma zacházení s příjmy dlužníka v oddlužení, jak se k tomu hlásím od nepaměti (resp. od roku 2008).

Základní pravidlo – oddlužení podléhají všechny (zdůrazňuji všechny) příjmy, bez ohledu na jejich právní, daňovou či jakoukoli jinou povahu. Zde se často chybuje, když se rozsah příjmů podléhajících oddlužení zužuje jen na příjmy v exekuci podléhající srážkám ze mzdy. Podle mne znění § 398 odst. 3 IZ…“splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být…při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky“ s poznámkou pod čarou odkazující na § 279 odst. 2 o. s. ř., je třeba číst tak, že je vymezován jen kvantitativní rozsah příjmů (tedy částka), která z příjmů dlužníka připadá věřitelům, nikoli snad druh příjmů, které oddlužení podléhají.  Tedy jde v podstatě jen o vzorec výpočtu nepostižitelné částky, která zůstává dlužníkovi. Například bude-li v oddlužení dlužník mající příjmy z autorských odměn, i jemu bude zůstávat jen nepostižitelná částka vypočtená podle nařízení vlády, nikoli 2/5 příjmů dle § 319/1 o. s. ř.

Druhé pravidlo – § 207/1 IZ je třeba číst tak, že majetkem jsou i příjmy. Tedy, je-li nějaký příjem jako takový vyloučen z možnosti být postižen exekucí (jako nově třeba daňový bonus), zůstává tento příjem celý dlužníkovi, do nepostižitelné částky se nezapočítává.

Třetí poznatek, exekuční. Vedle exekuce srážkami ze mzdy je možno příjmy postihovat též přikázáním pohledávky, přičemž mezi těmito instituty je podle mne vztah speciality – co nepodléhá (speciálním) srážkám ze mzdy, může být postihováno (obecným) přikázáním pohledávky. Proto najdeme výčet příjmů, které nelze nijak exekučně postihnout v § 317, systematicky zařazeném u přikázání pohledávky. Pouze u dávek státní sociální podpory a  pěstounské péče je v § 299 odst. 2 o. s. ř. výslovně zakázáno postihnout je přikázáním pohledávky. Ošetřovné je ale dávkou nemocenského pojištění.

V této logice: není mi známo, že by existovalo zákonné ustanovení vylučující ošetřovné z možnosti postižení exekucí. Druhé pravidlo se tedy neuplatní, podle prvního (opakuji – všechny příjmy) tedy ošetřovné podléhá oddlužení. To, že se v exekuci nepostihuje srážkami ze mzdy, je nám jedno.

Závěr o tom, že na ošetřovné nedopadá druhé pravidlo, musíme konfrontovat s důvodovou zprávou novely, která ošetřovné vypustila z výčtu § 299/1 o. s. ř. s účinností od 1.1.2012. Zákonodárce zde argumentuje krátkým obdobím vyplácení, vysokou administrativou a vychází z naznačeného přesvědčení, že se tímto stalo ošetřovné příjmem (pohledávkou), kterou nelze exekvovat. Podle mne takovéto přesvědčení nestačí, důvodová zpráva může být pramen poznání, k čemu směřoval úmysl zákonodárce, není však pramenem práva. Ze zákona podle mne plyne jediné, a to že ošetřovné lze postihnout přikázáním pohledávky. Nadto to je takovýto závěr rozumný a naplňuje též účel insolvenčního zákona.

Mgr. Rostislav Krhut


Doba koronavirová

Vážení kolegové,

původně jsem měla v plánu napsat článek poněkud odbornějšího ražení, ale myslím si, že v současné době nemá nikdo moc myšlení zrovna na nějaké zvyšování svých znalostí. Momentálně chceme všichni víceméně přežít (téměř doslova), zorientovat se v současné situaci a udělat si alespoň částečnou představu o tom, co nás čeká. O tom, co nám tu řádí, již psal ve Zpravodaji ve svém úvodníku Lukáš Stoček. Já bych se ráda pokusila shrnout to, co má nám i ostatním účastníkům řízení k přežití současné situace napomoci.

Nejdříve bych velmi ráda poděkovala všem insolvenčním soudům, které na danou situaci poměrně rychle zareagovaly vydáním řady vhodných opatření – ať už ve snaze zabránit tomu, že se insolvenční správci pendlující křížem krážem po republice stanou mediálně nejslavnějšími roznašeči koronaviru, či se pokusily dát alespoň trochu řád a základní pokyny, jak se v dané situaci chovat. Přehled všech opatření pro úplnost najdete ZDE. Stručně řečeno všechny Krajské soudy v ČR vydaly opatření, že i bez žádosti v konkrétních řízeních prodlužují všem lhůtu pro podání „balíčku“ zpráv po přezkumu o 3 měsíce (nenechte se prosím zmást opatřením KSBR, kde je uvedeno 6 měsíců, avšak počítáno od data rozhodnutí o úpadku). Krajský soud v Českých Budějovicích pak dále vydal opatření, jak by měli insolvenční správci postupovat v současné době i v rámci již běžících oddlužení. Věřím, že většina z Vás se bude těmito doporučeními řídit a budete se mnou souhlasit, že odpovídají i zdravému selskému rozumu.

Dále bych chtěla poděkovat i zástupcům Ministerstva spravedlnosti, kteří si uvědomili závažnost a rizika situace a projevili ohledy i vůči nám správcům. Ministerstvo spravedlnosti vydalo informaci, že po dobu vládou vyhlášeného nouzového stavu není přestupkem, pokud správce nevykonává činnost v provozovně, ale kontakt s dlužníkem zajišťuje jiným dostupným způsobem. Obdobně není přestupkem, pokud se přezkum pohledávek a podání zpráv soudu v oddlužení nepodají soudu v zákonné lhůtě. Informace je platná po dobu nouzového stavu vyhlášeného vládou, tj. do 12.4.2020. Pokud nouzový stav prodlouží parlament, požádáme Ministerstvo o další informaci, kterou rovněž zveřejníme na stránkách Unie. Na druhou stranu důrazně upozorňujeme, že žádné opatření nezbavuje správce povinnosti vykonat přezkumné jednání a prohlídku obydlí dlužníka osobně. Ale pozor, správci se plnění jeho povinností pouze odsouvá, není jich však zbaven. To nebrání tomu, aby v odůvodněných případech v jednotlivých řízeních rozhodl soud o tom, že se prohlídka obydlí neprovede. Soud však není oprávněn rozhodnout, že správce nemusí přezkumné jednání provést s dlužníkem osobně.

Přestože jsem toho názoru, že současná právní úprava umožňuje nalézt řešení i pro většinu současných problémů, a to jak pro „stará“ oddlužení, tak pro oddlužení po novele 2019, hodnotím kladně i přístup vlády, která se rozhodla na současnou situaci reagovat formou návrhu zákona o některých opatřeních ke zmírnění dopadů epidemie koronaviru SARS CoV-2 na osoby účastnící se soudního řízení, poškozené, oběti trestných činů a právnické osoby a o změně insolvenčního zákona a exekučního řádu (tzv. „Lex Covid-19“). Jde o legislativní opatření v oblasti justice, kde se stanoví specifické a časově omezené důsledky přijatých mimořádných opatření, nejedná se o novelu Insolvenčního zákona. Aktuální znění návrhu Lex Covid-19 naleznete ZDE.

Návrh zákona upravuje speciální a mimořádná pravidla v oblasti insolvenčního řízení, jejichž cílem je zajistit, aby aktuální situace vyvolaná mimořádnými opatřeními neměla pro dlužníky v insolvenci  i případné budoucí dlužníky likvidační účinky. Návrh zákona zavádí např. nové zvláštní lhůty na ochranu dlužníků, např. lhůta 6 měsíců od ukončení nebo zrušení mimořádného opatření, po kterou nemá dlužník povinnost podat na sebe insolvenční návrh a ustanovení, dle kterého se nebude do 31. 8. 2020 přihlížet k insolvenčnímu návrhu podanému věřiteli po nabytí účinnosti „Lex Covid-19“. Dále návrh zákona rozšiřuje využití ustanovení §415 IZ v případě oddlužení plněním splátkového kalendáře v řízeních, kde bylo o úpadku rozhodnuto do 31.5.2019. Dlužníkům je tímto v současné situaci dána větší jistota, že jejich oddlužení skončí zdárným osvobozením od placení zbylých dluhů i v situaci, kdy neuhradí minimálních požadovaných 30% pohledávek věřitelů, pokud prokáží, že ztrátu svého příjmu nezavinili a že vznikla v příčinné souvislosti s epidemií COVID-19 a opatřeními na zmírnění jejích následků. Osobně jsem naopak velmi ráda, že původně avizované opatření, které mělo rozšířit možnost přerušení oddlužení až na 1 rok i pro řízení, kde bylo o úpadku rozhodnuto do 31.5.2019, v současné verzi návrhu již chybí. Poslední zásadní změnou ve vztahu k insolvencím je pak zavedení tzv. mimořádného moratoria, jehož účelem je dočasně ochránit jinak fungující podniky, které se pouze v důsledku dočasného výpadku příjmů způsobeného mimořádnými opatřeními vlády dostaly do přechodných platebních potíží. Návrh na mimořádné moratorium lze podat pouze do 31. srpna 2020.

Podstatným motivem, který rovněž vedl k potřebě vydat Lex COVID-19, pak byla i hrozba přetížení systému, zejména omezená kapacita soudů. Návrh nepochybně směřoval k tomu, aby soudy nebyly zavaleny nezvládnutelným množstvím insolvenčních návrhů, a dále návrhů v rámci již běžících řízení dlužníků (případně i insolvenčních správců) o přerušení řízení, o prominutí či snížení splátek, atd.

V této souvislosti si ještě dovolím jedno zamyšlení. Enormní nárůst dotazů ze strany dlužníků, co mají dělat a jak postupovat, když jsou nyní bez práce, případně jsou doma na OČR, a s tím související i řada dalších proseb o rady, co dělat, jak se zachovat, jestli přerušit podnikání, jak postupovat v případě ukončení pracovních poměrů, atd., evidujeme nepochybně všichni. A to je prozatím jen ta počáteční fáze. Nárůst činností bude trvat i mnoho dalších měsíců, kontakt s dlužníky bude mnohonásobně vyšší dlouhodobě (a to nepochybně i nad rámec standardů činností požadovaných po IS po novele účinné 1.6.2019). Já osobně už nyní přiznávám strach, jak se dá vše zvládnout v rámci současných personálních kapacit. Začalo to zavedením provozoven. Všichni víme, že bez nich to už bohužel nejde, pokud chceme tuto činnost vykonávat. Ale náklady na jejich zřízení, provoz, i s tím související cestovní náklady významným způsobem zatížily rozpočet každého z nás. Od novely 2017 na nás přešla řada činností soudů, které dlouhodobě volaly po odbřemenění. Zda se je povedlo odbřemenit dle původních představ, které vedly k vydání novely v roce 2017, to nyní ponechme stranou. S jistotou ale přešlo velké břemeno a spousta povinností na IS. Další nárůst činností pro IS představovala novela 2019. Naprosto nezanedbatelnou časovou zátěž pro kanceláře IS pak představuje rok od roku měnící se skladba dlužníků…jak to decentně pojmenovat…řekněme, i v tomto směru už zkrátka „dobře bylo“. Lidé, kteří změní zaměstnání 4x ještě dříve než stihnu odeslat zprávu pro oddlužení (pokud tedy vůbec chápou, že v normální společnosti lidé holt pracují), jejichž slovní zásoba neustále rozšiřuje tu moji o výrazy, které jsem dosud ani neznala a hlavně žijící v neustálém přesvědčení o své dokonalosti a o tom, že jim jen celý svět strašně křivdí, mě pomalu ale jistě přivádí na myšlenky, jestli mě ta práce stále ještě baví a jestli bych po každoměsíční úhradě všech závazků (s občasnými upomínkami pro nezaplacení ve splatnosti) ve finále nebyla schopna svoji rodinu živit lépe a méně náročným způsobem než nyní. Kdo mě zná, ten ví, že se z principu velmi nerada zapojuji do debat na téma odměn insolvenčních správců. Neměli jsme se špatně, přiznejme si to. Kdysi…. Zatím to ještě tak nějak zvládáme (někdo lépe, někdo již na hranici přežití). Ale budeme to zvládat za současných požadavků a vývoje situace i nadále? Tím se vracím zpět k těm kapacitám. Kdesi jsem četla, že my to oproti soudům máme jednoduché, protože my si přece můžeme klidně své kapacity zvýšit, jít do větších prostor, přijmout nové zaměstnance, protože my si o tom rozhodujeme sami. Ano, rozhodujeme…ale pokud je příjmová stránka konstantní a jen se neustále skokově zvyšuje ta nákladová, bohužel nás to v rozhodování výrazně limituje. Já se tu nesnažím o to, aby závěrem mého článku byla prosba o navýšení odměn. Ostatně jsem vůbec neměla v úmyslu, aby tento článek k odměnám byť jen směřoval. Ale jelikož se začalo proslýchat, že i vzhledem ke všemu, co jsem psala výše, se začínají objevovat nápady naopak na snižování odměn, tak mě ke zmínce o odměnách vedl…opravdový strach. Já nevím, zda jsou tyto myšlenky navrhovatelů vedeny blížícími se volbami a populismem, ale moc prosím všechny, kteří své názory již veřejně prezentují: zjistěte si nejprve, CO všechno je obsahem práce IS, co se s každou další novelou dále vyžaduje a co je naší každodenní činností. Zamyslete se prosím nad tím, co ještě je člověk reálně schopen zvládnout –při zachování alespoň nějaké rozumné kvality práce. K ničemu jinému než zhoršení kvality a případnému poklesu počtu IS by totiž takové opatření nevedlo.

Spousta lidí z mého (neinsolvenčního) okolí mi v poslední době píše (bohužel nemohu napsat „říká“, jelikož na Aperol jsem z logiky věci už dlouho s nikým nešla a grilovačky jsou v nedohlednu): „Ty se máš, Ty budeš mít práce do budoucna víc než dost, když je na tom špatně ekonomika, mají se dobře insolvenční správci“. Vždycky si pak připadám jako nějaká hyena v lidském rodě, fuj… Ale něco na tom je, o přísun práce do budoucna (spíše vzdálenějšího) se patrně bát nemusíme. Ale abychom se nemuseli bát toho, že tuto práci budeme muset zvládat za podmínek, jaké mají například zdravotníci v současné době – tj. 24 hodin denně, bez ochranných pomůcek, bez podpory ze strany státu, a ještě se snížením příjmu. Jenže u nás tento provizorní stav, po který budeme mít za úkol léčit ekonomiku po této krizi, bude trvat řádově roky. Nelze předpokládat, že takto dlouhou dobu budeme schopni „léčit“, respektive spíše „rehabilitovat“ bez jistoty, že za svou práci vůbec něco dostaneme – přece jen naši „klienti“ nepatří mezi nejspolehlivější skupinu obyvatelstva, co se týče přístupu k plnění povinností a placení svých závazků (pokud by tedy skutečně někdo uvažoval o tom, že se příjem IS bude odvíjet od platební morálky dlužníků).

Ale tímto jsem opravdu končit nechtěla – když už jsem tedy porušila své vlastní pravidlo nevyjadřovat se k odměnám. Ráda bych tedy všem popřála hlavně zdraví Vám i Vašim blízkým, pevné nervy, optimismus a dále, aby Vám toto zvláštní období přineslo i nějaká pozitiva – třeba více času stráveného s rodinou a možnost dokončit resty a věci, které jste měli na seznamu „co chci dodělat, až budu mít čas…“. A také bych si přála, abychom tento čas využili i k trošce hlubšího zamyšlení nad tím, jestli se nemáme ze současné situace i něco naučit… Opatrujte se.

Petra Hamplová


Úvěruschopnost – povinnost posuzovat Ex officio

Zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, přinesl novou povinnost poskytovateli úvěru, a to povinnost věřitele posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Institut sleduje ochranu spotřebitele mimo jiné před neuváženým zadlužováním. Věřitel může poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Sankcí za porušení této povinnosti ze strany věřitele je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, jde o neplatnost absolutní.

Nový zákon o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., účinný od 1.12.2016, tuto povinnost upravuje v §86 a §87. Věřitel posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Věřitel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Oproti přechozí úpravě však sankcí za porušení povinnosti věřitele není neplatnost smlouvy absolutní, ale k neplatnosti se přihlíží jen na základě námitky spotřebitele, a navíc v tříleté promlčecí době, běžící ode dne uzavření smlouvy. Při neplatné smlouvě dlužník vrací jen jistinu, a to v době přiměřené jeho možnostem. Pro účely insolvenčního řízení dovozuji, že správce uzná věřiteli jen skutečně poskytnutou jistinu poníženou o veškeré platby uhrazené dlužníkem.

Z poslední judikatury, zejména nálezu Ústavního soudu ČR sp.zn. III. ÚS 4129/18 a rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 lze shrnout zejména tyto závěry, ke kterým si dovoluji uvést praktické zkušenosti:

1. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.

2. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka.
Mnoho věřitelů porušuje své povinnost tím, že nezkoumají tvrzení dlužníka, mnohdy jde o tvrzení nedoložená. Věřitelé chybně argumentují, že vycházejí z tvrzení dlužníka proto, že očekávají, že dlužník sám jedná poctivě, jak mu to ukládá §6 občanského zákoníku, a tedy že nemusí dlužníkovo tvrzení ověřovat.
Po výzvě správce k doplnění přihlášky doloží většinou jen „kartu klienta“ či „žádost o úvěr“ s údaji tvrzenými dlužníkem, k důkazu předloží jen pracovní smlouvu nebo mzdové lístky, tedy jen důkaz o příjmech dlužníka, k výdajům nepředkládají ničeho, výjimečně jeden lístek SIPO. Tím porušují svou povinnost.

3. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.
Mnoho věřitelů tuto větu vykládá tak, že může jako výdaj dlužníka do scoringu uvést jen výši existenčního minima, aniž by museli zkoumat skutečné výdaje dlužníka. Pokud pominu, že nikdo není schopen fakticky žít z existenčního minima (od 1.4.2020 částka 3.860,- Kč), tak zákon požaduje zkoumání skutečných výdajů konkrétního žadatele. Řada věřitelů, zejména z nebankovní sféry, skutečné výdaje nezkoumá nikdy.
Sliby věřitelů o poskytnutí úvěru a výplatě prostředků do 15 minut od podání žádosti o úvěr, zvláště pak, když je o úvěr žádáno přes webové rozhraní a smlouva je uzavírána distančním způsobem, jsou jasným signálem o nízké kvalitě odborné péče při posuzování úvěruschopnosti.
Osobně považuji za naprosté minimum, aby dlužník předložil věřiteli doklad o platbě nákladů za bydlení, výpis z bankovního účtu za poslední 3 měsíce, ze kterých se dají zjistit obvyklé příjmy a výdaje dlužníka a existence splátek dalších úvěrů; povinností věřitele by měl standardně být i požadavek na výpis z centrální existence exekucí, neboť probíhající exekuce dlužníka apriorně vylučuje z úvěruschopnosti.

Dne 5.3.2020 vydal Soudní dvůr EU rozhodnutí C-679/18, kde na základě Směrnice 2008/48 ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru, konstatoval, že úprava o sankci za porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost spotřebitele je v našem zákoně (257/2016 Sb.) nedostatečná, a že nelze vázat neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru na námitku spotřebitele (navíc v promlčecí době), takže k neplatnosti úvěrové smlouvy z důvodu porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost dlužníka se musí přihlížet z úřední povinnosti.

Jde o průlomové a naprosto čerstvé rozhodnutí, které se teprve bude muset dostat do povědomí naší justice. Soudy budou muset samy posuzovat platnost úvěrových smluv z pohledu řádného plnění povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost dlužníka.

Insolvenční správce při uznávání pohledávek věřitelů v insolvenčním řízení je v postavení orgánu veřejné moci. Autoritativně rozhoduje o právech a povinnostech věřitelů, kteří se nenacházejí v rovnoprávném postavení s insolvenčním správcem, obsah rozhodnutí nezávisí na jejich vůli. Za rozhodnutí insolvenčního správce tak lze považovat stanovisko insolvenčního správce k pohledávce věřitele na přezkumném jednání, které je vyjádřeno v seznamu přihlášených pohledávek, jenž je přílohou protokolu z přezkumného jednání. (ÚS Pl. ÚS 14/10, nález ÚS č. 241/2010 Sb.).

Je-li k neplatnosti právního úkonu nutné, aby ten, kdo je takovým úkonem dotčen, se jeho neplatnosti dovolal, může tak učinit i insolvenční správce (§231 odst. 3 IZ). Správce tedy může vznášet námitky, které právní řád jinak dává jen jednomu z účastníků hmotněprávního vztahu, konkrétně zde dlužníkovi. Takovou pravomoc soudy v civilním řízení nemají.

Z rozsudku Soudního dvora a z postavení insolvenčního správce dovozuji povinnost insolvenčního správce posuzovat automaticky uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru též z pohledu toho, zda věřitel řádně, v souladu se zákonem a judikaturou, zkoumal úvěruschopnost dlužníka a zda je smlouva platná či nikoliv.

Na poli insolvenčním judikoval dne 11.2.2020 Vrchní soud v Praze v rozsudku sp.zn. 43 ICm 1775/2019, 102 VSPH 835/2019-84 (KSCB 46 INS 2918/2019), v němž akceptoval aktivitu správce a jeho postup při posouzení smlouvy o spotřebitelském úvěru a rozhodl o neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru. Posuďte sami: dlužnice má příjem 11 768 Kč, na jiných úvěrech splácí splátky 3.025,- Kč měsíčně. Dlužnice je svobodná, pečuje o 2 nezletilé děti, bydlí u své matky, které na bydlení přispívá 2.000,- Kč měsíčně, má samozřejmě další běžné výdaje (jídlo, telefon, stravné ve škole apod.). Dlužnice předložila věřiteli výpis z účtu za měsíc přecházející datu uzavření smlouvy, ze kterého se dalo jednoduše dovodit, že dlužnice hradila splátky dalších úvěrů, hradila náklady na děti, a hlavně že tento měsíc hospodařila s měsíčním schodkem 8.479,-Kč, což je schodek 75 % vůči jejímu příjmu. Věřitel přesto dlužnici půjčil 15.000,- Kč. Pro úplnost dodávám, že RPSN je 132,7 % (nejvyšší RPSN, se kterou jsme se zatím setkali, byla u jiného věřitele, a to 30 341 %).

Lukáš Stoček


Přihlašování pojistného na sociální zabezpečení

Jedno z mých témat, ke kterému se opakovaně vracím, je přihlašování nějakým způsobem netypických pohledávek, jejichž přihlašování a přezkum je logicky obtížnější. Jedním z případů takovýchto pohledávek jsou pohledávky vztahující se k určitému období. V minulosti jsem se zde věnoval místním poplatkům, dnes se zaměřím na sociální pojištění.

Východiskem mi bude  rozsudek Nejvyššího soudu  sp. zn. 29 ICdo 21/2017, ze dne 2. 7. 2019. Tento rozsudek konzistentně navazuje na dřívější judikaturu týkající se přihlašování nájemného ( rozhodnutí sp.zn. 29 Cdo 3277/2013) a potvrzuje základní princip, že u pohledávek vztahujících se k období, ve kterém dojde ke zjištění úpadku, je třeba pohledávku za dané období rozdělit na část předúpadkovou, která se přihlašuje, a na část poúpadkovou, která má (uvažujme v konkursu; podnikatele v oddlužení dnes ponechme stranou) pořadí pohledávky za podstatou. Toto rozdělení je potom třeba provést ke dni rozhodnutí o úpadku.

Pro pořadí pohledávky jsou zcela nerozhodné skutečnosti jako výše a datum splatnosti stanovených záloh a stejně tak výše a datum splatnosti případného doplatku. Neboli, pro určení pořadí pohledávky jsou rozhodné okolnosti vzniku pohledávky co do jejího základu, nikoli okolnosti rozhodné pro stanovení přesné výše a splatnosti pohledávky.

Zamysleme se nad praktickým postupem při dělení pohledávky na přihlašovanou a zapodstatovou část, nejlépe na příkladu: Podnikatel má měsíčně platit zálohy na sociální pojištění 5000 Kč, v daném roce X je však zaplatí pouze za leden až březen. 15 října je zjištěn jeho úpadek a konkurs a v květnu dalšího roku je na jisto postaveno, že celková výše sociálního pojištění za předmětný rok X je 70 000 Kč, tedy že vedle záloh má být uhrazen i nedoplatek 10 000 Kč.  Částku 70 000 Kč rozdělíme podle počtu kalendářních dnů v roce od 1. ledna do 15 října  na 288/365 (tedy 55 233 Kč) v pořadí předúpadkovém a tedy přihlašovaném a podle počtu dnů v období od 16. října do 31. prosince  na 77/365 (tedy 14 767 Kč) v pořadí poúpadkovém, zapodstatovém. Protože 30 000 Kč již bylo zálohově zaplaceno, má být přihlášeno 25 233 Kč.

Uvedený základní postup má dva problematické body. Prvním je, že přihlašující se věřitel (nejen správa sociálního zabezpečení, ale třeba i zdravotní pojišťovny, neboť u zdravotního pojištění bude mechanismus úplně stejný) v době běhu přihlašovací lhůty nezná přesnou výši doplatku. S tím insolvenční zákon počítá v ust. § 175 a předpokládá, že výše takovéto pohledávky má být odhadnuta. Procesní režim pohledávek přihlášených v odhadnuté výši by stál za hlubší rozbor, praxe s nimi sice ne zcela správně co do právní povahy, ale správně co do hmotněprávního výsledku zachází jako s pohledávkami podmíněnými. Konečně, u dlužníků s minimálními zálohami obvykle žádný doplatek do úvahy přicházet nebude a problém tedy nenastane.

Druhým problematickým bodem je potom použitá metoda rozdělování pohledávky podle počtu kalendářních dní. Tato metoda implicitně předpokládá průběžný rovnoměrný výkon podnikatelské činnosti v čase. Tuto metodu považuji za výchozí a universálně použitelnou, byla-li by však v konkrétním případě k dispozici metoda lepší (typicky, byl-li by znám hospodářský výsledek podnikatelské činnosti dlužníka za část  kalendářního roku do rozhodnutí o úpadku), je žádoucí použít přesnější metodu. I při použití alternativních metod je ale třeba respektovat, že na měsíce, kdy dlužník vykonával podnikatelskou činnost coby činnost hlavní, musí  vždy připadat pojistné nejméně v minimální výši.

Mgr. Rostislav Krhut


Chráněné obydlí

Novela insolvenčního zákona účinná od 1.6.2019 zavádí institut chráněného obydlí dlužníka. Seznámení s tímto institutem je předmětem tohoto příspěvku.

Dosavadní úprava způsobů oddlužení

V dosavadní úpravě oddlužení účinné před 1.6.2019 byly možné tři způsoby oddlužení (§ 398 insolvenčního zákona).

V oddlužení plněním splátkového kalendáře byli nezajištění věřitelé uspokojováni ze zabavitelné části příjmů dlužníka a to po dobu pěti let či do úplného uhrazení nezajištěných závazků dlužníka podle toho, co nastalo dříve. Nezajištěný majetek dlužníka nebyl zpeněžován. Zajištěný majetek dlužníka byl zpeněžován toliko pokud o to požádal zajištěný věřitel.

V oddlužení zpeněžením majetkové podstaty byli nezajištění věřitelé uspokojování ze zpeněžení nezajištěného majetku dlužníka. Zajištěný majetek dlužníka byl zpeněžován vždy, pokud při jeho zpeněžení měli být po uspokojení zajištěného věřitele uspokojeni i nezajištění věřitelé nebo pokud o to požádal zajištěný věřitel (§ 408 odst. 3 insolvenčního zákona). Vedle toho však dlužníku nebyla postihována zabavitelná část příjmu.

O způsobu řešení oddlužení nerozhodoval ani insolvenční správce natož dlužník, nýbrž nezajištění věřitelé svým hlasováním. Nerozhodli-li nezajištění věřitelé svým hlasováním, rozhodoval insolvenční soud, který volil ten způsob řešení oddlužení, který byl pro nezajištěné věřitele výhodnější. Nezajištění věřitelé (případně soud) tak při volbě způsobu řešení oddlužení de facto volili mezi jednorázovým uspokojení ze zpeněžení nezajištěné majetkové podstaty a postupným uspokojováním z očekávaných budoucích příjmů dlužníka.

Postupně se v soudní praxi začal objevovat třetí způsob řešení oddlužení, kdy se souhlasem dlužníka bylo rozhodnuto o kombinaci výše uvedených způsobů a to o oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty nebo jeho části. Tento způsob oddlužení byl praxi používán především v situaci, kdy ani jeden z předchozích dvou způsobů řešení oddlužení nezajišťoval minimální uspokojení nezajištěných věřitelů ve výši 30 % jejich pohledávek. Tato situace by za jinak stejných podmínek vedla k neschválení oddlužení a prohlášení konkursu na majetek dlužníka či k zastavení insolvenčního řízení. Pokud však kombinace oddlužení plněním splátkového kalendáře a oddlužení zpeněžením majetkové podstaty či její části v součtu představovala očekávané uspokojení nezajištěných věřitelů vyšší než zákonné minimum 30 %, potom poučený dlužník ve světle následků případného konkursu či zastavení insolvenčního řízení mohl svolit k tomuto způsobu řešení oddlužení.

Nová úprava způsobů oddlužení

Oddlužení podle novelizace insolvenčního zákona provedené zákonem č. 30/2019 Sb. s účinností od 1.6.2019 upravuje dva způsoby oddlužení (§ 398 insolvenčního zákona) a to zpeněžením majetkové podstaty a plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty.

V oddlužení zpeněžením majetkové podstaty jsou nezajištění věřitelé nadále uspokojováni ze zpeněžení hodnotného nezajištěného majetku dlužníka. Nově insolvenční správce rovněž zpeněží zajištěný majetek a výtěžek rozdělí mezi zajištěné a posléze mezi nezajištěné věřitele. Zajištěný majetek insolvenční správce nezpeněžuje pouze tehdy, pokud zajištěný věřitel požádá, aby zpeněžen nebyl a současně zpeněžením majetku nelze očekávat uspokojení nezajištěných věřitelů nebo nezajištění věřitelé budou uspokojeni ze 100 % i bez zpeněžení tohoto majetku (novelizované znění § 408 odst. 3 insolvenčního zákona). Pokud z výtěžku zpeněžení po uspokojení zajištěného věřitele vznikne přebytek zpeněžení (hyperocha), náleží nezajištěným věřitelům. Nadále platí, že nezajištění věřitelé nejsou uspokojováni ze srážek z příjmů dlužníka, neboť tyto opět nejsou v tomto způsobu řešení oddlužení prováděny.

V oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty jsou nezajištění věřitelé uspokojováni ze zabavitelné části příjmů dlužníka a ze zpeněžení hodnotného nezajištěného majetku dlužníka s výjimkou chráněného obydlí, které zpeněžováno není. Zajištěný majetek zpeněžuje insolvenční správce nadále pouze požádá-li o to zajištěný věřitel. Tento způsob řešení oddlužení nově trvá pět let nebo tři roky, v případě úplného uhrazení nezajištěných závazků i méně (§ 412a insolvenčního zákona).

O způsobu řešení oddlužení nadále rozhodují nezajištění věřitelé svým hlasování. Nově však platí, že pokud nezajištění věřitelé nerozhodnou, rozhodne soud o oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty (§ 402 odst. 5 insolvenčního zákona). Zatímco tedy podle dřívější úpravy bylo výchozím schváleným způsobem řešení oddlužení ten způsob, u kterého byl větší předpoklad uspokojení nezajištěných věřitelů, nyní se výchozím řešením schváleného způsobu řešení oddlužení stává oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty a to bez ohledu na posouzení, který ze způsobů oddlužení je pro nezajištěné věřitele výhodnější.

Institut chráněného obydlí

Protože při obou způsobech oddlužení je dlužníku zpeněžován hodnotný nezajištěný majetek, přišel zákonodárce s institutem chráněného obydlí, které v režimu oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty stanoví (§ 398 odst. 6 insolvenčního zákona), že dlužník není povinen vydat ke zpeněžení své obydlí, jehož hodnota nepřesahuje hodnotu určenou zvláštním předpisem. Zvláštním předpisem je pak Nařízení vlády č. 189/2019 Sb. účinné od 1.8.2019. Úmyslem zákonodárce bylo z důležitých sociálních důvodů chránit dlužníkovi jeho přiměřené obydlí a zachovat mu tak určité minimální materiální zázemí. Částka na zajištění obydlí v dlužníkově bydlišti odpovídá kupní ceně věci srovnatelné s obydlím dlužníka. Na zajištěné věřitele institut chráněného obydlí nedopadá. Nadále mají právo požádat o zpeněžení zajištěného majetku bez zřetele k tomu, jedná-li se snad o chráněné obydlí. Vedle toho jsou v praxi známy případy, kdy zajištěný věřitel nepožádá o zpeněžení zajištěného majetku poté, co dlužník zajistí splácení zajištěného závazku prostřednictvím třetích osob. Rovněž tak institut chráněného obydlí nedopadá za způsob oddlužení zpeněžením majetkové podstaty (§ 398 odst. 2 insolvenčního zákona), neboť chráněné obydlí podle ustanovení § 398 odst. 6 insolvenčního zákona odkazuje toliko na ustanovení § 398 odst. 3 insolvenčního zákona, které definuje rozsah zpeněžovaného majetku v režimu oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty. Institut chráněného obydlí nedopadá ani na jiné způsoby řešení úpadku dlužníka, kterými jsou konkurs a reorganizace.

Obydlím je každá věc užívaná k zajištění bytových potřeb dlužníka. Může se tedy jednat jak o věc nemovitou, jakou je obvykle bytová jednotka, dům či dům a pozemek tvořící funkční celek. Obydlím může být ale i zahradní chatka sloužící dlužníku k bydlení nebo část věci užívané k témuž účelu, jestliže je bytem, tedy obvykle spoluvlastnický podíl na bytovém domě. Nebo se může jednat o věc movitou, jakou je například maringotka či mobil house. Případně se může jednat i o právo, typicky podíl v bytovém družstvu s právem k užívání bytu. Pozemek je součást obydlí, pokud s ním tvoří funkční celek a je nezbytný k řádnému užívání obydlí zejména jako pozemek zajišťující přístup k obydlí či pozemek společně užívaný s obydlím, který s obydlím souvisí a zpravidla je společně oplocen (typicky zahrada za domem). Zde bude nutné posuzovat, zda takový pozemek není nepřiměřeně velký a zda by bylo možné od stávajícího pozemku jeho část oddělit a samostatně zpeněžit. Konstrukt chráněného obydlí se nepoužije na obydlí, které dlužník nevlastní a není tedy součástí majetkové podstaty v insolvenčním řízení. Pokud dlužník bydlí v nájemním či podnájemním bydlení, u příbuzných, na ubytovně apod., není takovéto obydlí dlužníka předmětem posouzení jeho chráněnosti, neboť do majetkové podstaty dlužníka nespadá.

Má-li dlužník více obydlí může být chráněným obydlím pouze jedno z nich, to platí i pro manžele ve společném oddlužení manželů. Chráněným obydlíme je pak to obydlí, kde se dlužník zdržuje převážně, neboť účelem institutu chráněného obydlí je zachování materiálního zázemí pro dlužníka, nikoli prostá ochrana jeho majetku.

Výpočet hodnoty chráněného obydlí

Hodnota chráněného obydlí je částka odpovídající kupní ceně přiměřeného obydlí v místě dlužníkova bydliště a v daném čase a to s přihlédnutím k zohledňovaným osobám (§ 3 Nařízení vlády). Zdrojovými statistickými daty pro výpočet hodnoty chráněného obydlí jsou reálné kupní ceny z uskutečněných převodů vlastnického práva k nemovitostem evidované Českým statistickým úřadem. Výpočet chráněného obydlí rozlišuje mezi domem a bytem, přičemž cokoli není domem je považováno za byt (tedy i družstevní podíl či mobil house).

Hodnota obydlí, které dlužník není povinen vydat ke zpeněžení (tedy hodnota chráněného obydlí) je výsledkem Částky na zajištění obydlí v dlužníkově bydlišti upravené o koeficient zohledňovaných osob, kdy Částka na zajištění obydlí je Statistickou hodnotou obydlí upravenou o koeficient růstu cen nemovitostí.

Statistická hodnota se určuje na základě průměrné kupní ceny v místě dlužníkova obydlí (u domů za m3 a u bytů a ostatních obydlí za m2) a průměrné velikosti nemovitosti v místě dlužníkova obydlí (u domů za m3 a u bytů a ostatních obydlí za m2). Do výpočtu Statistické hodnoty tak vstupuje jak velikost obce, kde se nachází dlužníkovo obydlí, tak okres a kraj (v případě Prahy pak její městské části), kde se nachází dlužníkovo obydlí. Tato statistická hodnota je shora omezena na částkou odpovídající dvojnásobku průměrné kupní ceny v celé ČR (u domů za m3 a u bytů a ostatních obydlí za m2) a průměrné velikosti nemovitosti v celé ČR (u domů za m3 a u bytů a ostatních obydlí za m2).

Koeficient růstu cen nemovitostí upravuje Statistickou hodnotu bydlení o vývoj cen nemovitostí za období 4 let před prohlášením úpadku dlužníka a to za účelem zohlednění časového vývoje cen na nemovitostním trhu.

Takto vznikne Částka na zajištění obydlí, která je dále upravena o koeficient zohledňovaných osob.

Koeficient zohledňovaných osob snižuje či zvyšuje hodnotu chráněného obydlí podle počtu osob, které s dlužníkem žijí ve společné domácnosti a ke kterým má dlužník vyživovací povinnost. Bydlí-li dlužník sám (a není tedy žádných zohledňovaných osob), je tento koeficient menší než 1 a hodnotu chráněného obydlí (mírně) snižuje. Nebydlí-li dlužník sám (tedy bydlí-li s dlužníkem i zohledňované osoby), je tento koeficient 1 nebo vyšší a hodnotu chráněného bydlí nesnižuje nebo dokonce zvyšuje. Hodnotu chráněného obydlí může zvýšit až o 60 % a to v případě, že je dlužníkovo obydlí bytem a s dlužníkem zde bydlí 4 a více zohledňovaných osob.

Jestliže výpočet hodnoty chráněného obydlí vychází z rozhodných statistických dat za období před prohlášením úpadku, potom hodnota chráněného obydlí se v průběhu insolvenčního řízení nemění a jedná se o pevnou částku.

Hodnota chráněného obydlí se následně stává laťkou, se kterou se porovnává hodnota dlužníkova obydlí.

Určení hodnoty dlužníkova obydlí

Hodnotu dlužníkova obydlí stanoví insolvenční správce při soupisu majetkové podstaty dlužníka. Je jím očekávaný výtěžek zpeněžení věci, která slouží jako dlužníkovo obydlí. Pokud je obydlím nemovitost, nechává ji insolvenční správce ze zákona ocenit soudním znalcem na cenu obvyklou, pokud obydlí není nemovitostí (movitý majetek či právo), povinnost ocenit majetek znaleckým posudkem insolvenční správce nemá (§ 398a odst. 2 insolvenčního zákona). Jeho vyhotovení je však nanejvýš vhodné i pro obydlí, která nejsou nemovitostmi. Soudní znalec by měl při určení ceny obvyklé zohlednit jak skutečnost, že obydlí je prodáváno v tísni, tak i právní rizika prodeje v insolvenčním řízení, kdy dlužník má sice povinnost obydlí po zpeněžení vyklidit, avšak vyklizení se nedomáhá insolvenční správce nýbrž nabyvatel mimo insolvenční řízení. Při stanovení hodnoty dlužníkova obydlí bude insolvenční správce v praxi odkazovat na znalecký posudek. Není ale vyloučeno, že správce sám hodnotu upraví podle svého očekávání, jak se ostatně předjímá v ustanovení § 1 odst. 2 Nařízení vlády.

Rozhodování o (ne)zpeněžování dlužníkova obydlí

Je-li obydlí dlužníka nezajištěné a jeho hodnota vyšší, než hodnota chráněného obydlí, tedy pokud hodnota dlužníkova obydlí přesahuje laťku, není dlužníkovo obydlí chráněné a bude zpeněžováno. Povinnost vydat insolvenčnímu správci obydlí ke zpeněžení uloží dlužníku insolvenční soud v usnesení o schválení oddlužení (§ 398 insolvenčního zákona). Při zpeněžování obydlí správce postupuje podle pokynů věřitelského orgánu a v jeho nepřítomnosti podle pokynů soudu a celý výtěžek zpeněžení náleží nezajištěným věřitelům. Dlužníkovi nenáleží ani poměrná část výtěžku, která by odpovídala hodnotě chráněného obydlí.

Je-li obydlí dlužníka nezajištěné a jeho hodnota je nižší, než laťka určená hodnotou chráněného obydlí, jedná se o chráněné obydlí a jako takové není zpeněžováno.

Je-li obydlí dlužníka zajištěné, potom jej správce zpeněží pouze, pokud o to požádá zajištěný věřitel (§ 409 odst. 4 insolvenčního zákona) a to bez ohledu na to, zda by se jednalo či nejednalo o chráněné obydlí. Vydá-li zajištěný věřitel pokyn ke zpeněžení, insolvenční správce dlužníkovo obydlí zpeněží. Vztah hodnoty dlužníkova obydlí a hodnoty chráněného obydlí pak může mít vliv na rozdělování výtěžku zpeněžení, pokud po uspokojení zajištěného věřitele zbyde přebytek zpeněžení (hyperocha). Pokud vznikne hyperocha u obydlí, které je chráněné, náleží tato hyperocha dlužníku, neboť tento by bez přítomnosti pokynu zajištěného věřitele ke zpeněžení neměl povinnost vydat obydlí ke zpeněžení. A naopak pokud vznikne hyperocha u obydlí, které není chráněné, náleží tato hyperocha nezajištěným věřitelům a nikoli dlužníku, neboť dlužník by měl povinnost vydat obydlí ke zpeněžení, pokud by toto obydlí bylo nezajištěné.

Předpisem není řešena nijak řešena otázka jak postupovat, když se reální tržní cena dlužníkova obydlí projeví při zpeněžování jako nižší než správcem očekávaná při ocenění jeho hodnoty, k čemuž může dojít například při neočekávaném výkyvu na trhu s nemovitostmi v období po ocenění hodnoty dlužníkova obydlí. Máme za to, že insolvenční správce není při zpeněžování vázán minimální hodnotou dlužníkova obydlí, je však vázán hodnotou chráněného obydlí. Pokud se správci nepodaří zpeněžit obydlí ani za laťku určenou hodnotou chráněného obydlí, zaniká dlužníku jeho povinnost vydat své obydlí ke zpeněžení.

Závěr

Hodnota chráněného obydlí je proměnnou průměrné ceny nemovitostí (za m2 či m3) v místě bydliště dlužníka, průměrné velikosti nemovitostí v místě obydlí dlužníka, vývoje cen na trhu nemovitostí a v neposlední řadě počtu zohledňovaných osob. Její výpočet je tedy rozhodně netriviální a žádá si přehled jak o trhu nemovitostí tak o osobních poměrech dlužníka. Těžko lze tedy (bez znalosti počtu zohledňovaných osob v konkrétním insolvenčním řízení) predikovat dopad Nařízení vlády do insolvenčních řízení či na trh s nemovitostmi jako celek.

Lze nicméně očekávat, že chráněným (a tedy nezpeněžovaným) obydlím budou průměrně či podprůměrně veliká obydlí v průměrných či horších lokalitách v místě obydlí dlužníka, zatímco nadprůměrně veliká obydlí či obydlí v dobrých lokalitách či obydlí, kde s dlužníkem nebydlí zohledňované osoby, nebudou obydlími chráněnými a budou tedy předmětem zpeněžování.

Jestliže je shora omezena Statistická hodnota a tedy i Částka na zajištění obydlí, je shora omezena i hodnota chráněného obydlí. Nejvyšší hodnotu chráněného obydlí však nelze obecně určit, neboť odvisí od počtu zohledňovaných osob konkrétního případu. V případě bytu a koeficientu zohledňovaných osob 1 (tedy při jedné zohledňované osobě žijící s dlužníkem ve společné domácnosti) je nejvyšší hodnota chráněného obydlí přibližně Kč 3,4 mil. Obydlí, které je bytem a kde bydlí s dlužníkem jedna zohledňovaná osoba, tedy bude chráněno pouze do této hodnoty a obydlí hodnotnější budou zpeněžována. Což se týká patrně celé Prahy a většiny center velkých měst.

PhDr. Pavel Körner, Ph.D.

Mgr. Lukáš Stoček

Zkrácená verze článku byla zveřejněna v Právním rádci, 10/2019


Co novela přináší (ne)nového

Je přirozené, že celá česká insolvenční obec pozorně sleduje proces projednávání aktuální novely. Jakkoli ještě nic není parlamentem přijato, lze přece jen odhadovat, jak to nakonec dopadne. Pokud jde o možnost oddlužení dlužníků, kteří nezaplatí alespoň 30%, resp. třeba nezaplatí nic, vypadá to, že zákonodárce ponechá možnost jejich oddlužení na posouzení soudu, který bude mít za úkol posoudit, zda se dlužník „dostatečně snažil“.

  Čtěte dále


Posuzování úvěruschopnosti – využití při přezkumné činnosti správce

Při přezkumu pohledávek by měl správce využít veškeré instituty, které mu právní řád dává. Je tedy běžné, že využíváme možnosti popření pohledávky též z hlediska dobrých mravů, například při stanovení výše smluvních úroků a smluvních pokut; insolvenční správce je též povinen přihlédnout k promlčení pohledávky nebo k neplatnosti právního jednání.

Jedním z institutů, který správci využívají velmi málo, je institut neplatnosti smlouvy o úvěru (úvěrem se rozumí též zápůjčka) z důvodu porušení povinnosti poskytovatele úvěru řádně posoudit úvěruschopnost dlužníka. U spotřebitelských úvěrů je poskytovatel úvěru povinen již od zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru (§9) a v novém zákoně č. 257/2016 Sb. je tato povinnost rovněž uvedena v §86.

Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.

V praxi se setkáváme běžně s tím, že věřitel na výzvu správce doloží, že úvěruschopnost zjišťoval tak, že zjišťoval příjmy dlužníka (obvykle doloží 1-3 výplatní pásky) a že mu dlužník prohlásil, že nemá žádné další závazky; někdy věřitel doloží tvrzení dlužníka (obvykle na formuláři žádosti o poskytnutí úvěru) jaké má výdaje za domácnost; věřitelé také někdy tvrdí, že nahlédli do příslušných registrů, většinou však toto tvrzení neprokáží.

Poslední a aktuální judikatura však konstatuje, že takový způsob posuzování úvěruschopnosti je nedostatečný. Předně je povinností věřitele tvrzení dlužníka (žadatele o úvěr) prokazatelně ověřit – věřitel se nesmí spokojit s tvrzením dlužníka (viz. rozhodnutí Finančního arbitra ze dne 20.3.2017 č. FA/4056/2017, zn. FA/SU/374/2015, nebo Nejvyšší správní soud, sp.zn. 1As 30/2015). Věřitel je povinen rovněž zkoumat výdaje dlužníka, což se neděje prakticky nikdy. Věřitel by měl zkoumat nejenom výdaje na bydlení, běžné výdaje, ale také (u osob, které žádají nebankovní úvěry též běžné) náklady na splátky jiných úvěrů a půjček; věřitel by měl nakonec příjmy a výdaje dlužníka posoudit, zda může splátky bez jakýchkoliv problémů a omezení splácet.

K dnešnímu dni jsme takto při přezkumu pohledávek vyzvali cca 50 věřitelů k doplnění přihlášky o doplnění tvrzení o posuzování úvěruschopnosti, včetně toho, zda zjišťovali výdaje dlužníka, řádně přihlášku doplnili jen v jednom (!) případě, v ostatních případech buď věřitelé nereagovali vůbec (tvářili se, že se jej výzva asi netýká), nebo rovnou vzali přihlášku částečně zpět, nebo setrvali na tvrzení, že postačí náhled do registrů a výplatní pásky (aniž by toto tvrzení prokázali).

V případě, že věřitel svou povinnost posoudit úvěruschopnost poruší, je smlouva o úvěru neplatná podle zákona č. 145/2010 Sb., podle zákona č. 257/2016 Sb. je neplatná rovněž, ale jen, pokud námitka neplatnosti je vznesena do 3 let ode dne uzavření smlouvy. Jsem přesvědčen, že insolvenčnímu správci stejně jako přísluší námitka promlčení, má právo i vznést námitku neplatnosti smlouvy o úvěru.

V případě neplatné smlouvy dlužník má povinnost vrátit jen jistinu, veškeré dříve poskytnuté platby se rovněž započítají jen na jistinu; věřitel nemá právo na úroky, pokuty a ani jiné náklady typu administrativních činností apod.

Institut posuzování úvěruschopnosti se netýká jen nebankovních společností, ale se stejnou intenzitou je nutno jej využít i vůči bankám, jak vyplývá z posledního (dosud veřejně neznámého, dovolím si říci v tomto směru převratného) rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 vůči známé bance, který je zveřejněn v tomto zpravodaji samostatně, rozhodnutí je aplikovatelné na „starý“ zákon o spotřebitelském úvěru, i na ten aktuálně účinný. Jinak řečeno – i banka je povinna řádně a důsledně úvěruschopnost posuzovat.

Unie insolvenčních správců připravila na (nejenom) toto téma semináře s Mgr. Davidem Vyhnálkem, vedoucím referátu ochrany spotřebitele České národní banky, kde se blíže seznámíte s celým zákonem o spotřebitelském úvěru a dalšími jeho instituty.

 

Mgr. Lukáš Stoček