Novela insolvenčního zákona
účinná od 1.6.2019 zavádí institut chráněného obydlí dlužníka. Seznámení
s tímto institutem je předmětem tohoto příspěvku.
Dosavadní úprava způsobů oddlužení
V dosavadní úpravě
oddlužení účinné před 1.6.2019 byly možné tři způsoby oddlužení (§ 398
insolvenčního zákona).
V oddlužení plněním
splátkového kalendáře byli nezajištění věřitelé uspokojováni ze zabavitelné
části příjmů dlužníka a to po dobu pěti let či do úplného uhrazení nezajištěných
závazků dlužníka podle toho, co nastalo dříve. Nezajištěný majetek dlužníka
nebyl zpeněžován. Zajištěný majetek dlužníka byl zpeněžován toliko pokud o to
požádal zajištěný věřitel.
V oddlužení zpeněžením
majetkové podstaty byli nezajištění věřitelé uspokojování ze zpeněžení nezajištěného
majetku dlužníka. Zajištěný majetek dlužníka byl zpeněžován vždy, pokud při
jeho zpeněžení měli být po uspokojení zajištěného věřitele uspokojeni i
nezajištění věřitelé nebo pokud o to požádal zajištěný věřitel (§ 408 odst. 3
insolvenčního zákona). Vedle toho však dlužníku nebyla postihována zabavitelná
část příjmu.
O způsobu řešení oddlužení
nerozhodoval ani insolvenční správce natož dlužník, nýbrž nezajištění věřitelé
svým hlasováním. Nerozhodli-li nezajištění věřitelé svým hlasováním, rozhodoval
insolvenční soud, který volil ten způsob řešení oddlužení, který byl pro
nezajištěné věřitele výhodnější. Nezajištění věřitelé (případně soud) tak při
volbě způsobu řešení oddlužení de facto volili mezi jednorázovým uspokojení ze zpeněžení
nezajištěné majetkové podstaty a postupným uspokojováním z očekávaných budoucích
příjmů dlužníka.
Postupně se v soudní praxi
začal objevovat třetí způsob řešení oddlužení, kdy se souhlasem dlužníka bylo
rozhodnuto o kombinaci výše uvedených způsobů a to o oddlužení plněním
splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty nebo jeho části. Tento
způsob oddlužení byl praxi používán především v situaci, kdy ani jeden
z předchozích dvou způsobů řešení oddlužení nezajišťoval minimální
uspokojení nezajištěných věřitelů ve výši 30 % jejich pohledávek. Tato situace by
za jinak stejných podmínek vedla k neschválení oddlužení a prohlášení
konkursu na majetek dlužníka či k zastavení insolvenčního řízení. Pokud
však kombinace oddlužení plněním splátkového kalendáře a oddlužení zpeněžením
majetkové podstaty či její části v součtu představovala očekávané
uspokojení nezajištěných věřitelů vyšší než zákonné minimum 30 %, potom poučený
dlužník ve světle následků případného konkursu či zastavení insolvenčního
řízení mohl svolit k tomuto způsobu řešení oddlužení.
Nová úprava způsobů oddlužení
Oddlužení podle novelizace insolvenčního
zákona provedené zákonem č. 30/2019 Sb. s účinností od 1.6.2019 upravuje
dva způsoby oddlužení (§ 398 insolvenčního zákona) a to zpeněžením majetkové
podstaty a plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty.
V oddlužení zpeněžením
majetkové podstaty jsou nezajištění věřitelé nadále uspokojováni ze zpeněžení
hodnotného nezajištěného majetku dlužníka. Nově insolvenční správce rovněž
zpeněží zajištěný majetek a výtěžek rozdělí mezi zajištěné a posléze mezi
nezajištěné věřitele. Zajištěný majetek insolvenční správce nezpeněžuje pouze
tehdy, pokud zajištěný věřitel požádá, aby zpeněžen nebyl a současně zpeněžením
majetku nelze očekávat uspokojení nezajištěných věřitelů nebo nezajištění
věřitelé budou uspokojeni ze 100 % i bez zpeněžení tohoto majetku (novelizované
znění § 408 odst. 3 insolvenčního zákona). Pokud z výtěžku zpeněžení po
uspokojení zajištěného věřitele vznikne přebytek zpeněžení (hyperocha), náleží
nezajištěným věřitelům. Nadále platí, že nezajištění věřitelé nejsou
uspokojováni ze srážek z příjmů dlužníka, neboť tyto opět nejsou
v tomto způsobu řešení oddlužení prováděny.
V oddlužení plněním
splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty jsou nezajištění
věřitelé uspokojováni ze zabavitelné části příjmů dlužníka a ze zpeněžení hodnotného
nezajištěného majetku dlužníka s výjimkou chráněného obydlí, které
zpeněžováno není. Zajištěný majetek zpeněžuje insolvenční správce nadále pouze
požádá-li o to zajištěný věřitel. Tento způsob řešení oddlužení nově trvá pět
let nebo tři roky, v případě úplného uhrazení nezajištěných závazků i méně (§
412a insolvenčního zákona).
O způsobu řešení oddlužení
nadále rozhodují nezajištění věřitelé svým hlasování. Nově však platí, že pokud
nezajištění věřitelé nerozhodnou, rozhodne soud o oddlužení plněním splátkového
kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty (§ 402 odst. 5 insolvenčního
zákona). Zatímco tedy podle dřívější úpravy bylo výchozím schváleným způsobem
řešení oddlužení ten způsob, u kterého byl větší předpoklad uspokojení
nezajištěných věřitelů, nyní se výchozím řešením schváleného způsobu řešení
oddlužení stává oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové
podstaty a to bez ohledu na posouzení, který ze způsobů oddlužení je pro
nezajištěné věřitele výhodnější.
Institut chráněného obydlí
Protože při obou způsobech
oddlužení je dlužníku zpeněžován hodnotný nezajištěný majetek, přišel
zákonodárce s institutem chráněného obydlí, které v režimu oddlužení
plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty stanoví (§ 398
odst. 6 insolvenčního zákona), že dlužník není povinen vydat ke zpeněžení své
obydlí, jehož hodnota nepřesahuje hodnotu určenou zvláštním předpisem. Zvláštním
předpisem je pak Nařízení vlády č. 189/2019 Sb. účinné od 1.8.2019. Úmyslem
zákonodárce bylo z důležitých sociálních důvodů chránit dlužníkovi jeho přiměřené
obydlí a zachovat mu tak určité minimální materiální zázemí. Částka na
zajištění obydlí v dlužníkově bydlišti odpovídá kupní ceně věci
srovnatelné s obydlím dlužníka. Na zajištěné věřitele institut chráněného
obydlí nedopadá. Nadále mají právo požádat o zpeněžení zajištěného majetku bez
zřetele k tomu, jedná-li se snad o chráněné obydlí. Vedle toho jsou
v praxi známy případy, kdy zajištěný věřitel nepožádá o zpeněžení
zajištěného majetku poté, co dlužník zajistí splácení zajištěného závazku
prostřednictvím třetích osob. Rovněž tak institut chráněného obydlí nedopadá za
způsob oddlužení zpeněžením majetkové podstaty (§ 398 odst. 2 insolvenčního
zákona), neboť chráněné obydlí podle ustanovení § 398 odst. 6 insolvenčního
zákona odkazuje toliko na ustanovení § 398 odst. 3 insolvenčního zákona, které
definuje rozsah zpeněžovaného majetku v režimu oddlužení plněním
splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty. Institut chráněného
obydlí nedopadá ani na jiné způsoby řešení úpadku dlužníka, kterými jsou
konkurs a reorganizace.
Obydlím je každá věc užívaná
k zajištění bytových potřeb dlužníka. Může se tedy jednat jak o věc
nemovitou, jakou je obvykle bytová jednotka, dům či dům a pozemek tvořící
funkční celek. Obydlím může být ale i zahradní chatka sloužící dlužníku
k bydlení nebo část věci užívané k témuž účelu, jestliže je bytem,
tedy obvykle spoluvlastnický podíl na bytovém domě. Nebo se může jednat o věc
movitou, jakou je například maringotka či mobil house. Případně se může jednat
i o právo, typicky podíl v bytovém družstvu s právem k užívání
bytu. Pozemek je součást obydlí, pokud s ním tvoří funkční celek a je
nezbytný k řádnému užívání obydlí zejména jako pozemek zajišťující přístup
k obydlí či pozemek společně užívaný s obydlím, který s obydlím
souvisí a zpravidla je společně oplocen (typicky zahrada za domem). Zde bude
nutné posuzovat, zda takový pozemek není nepřiměřeně velký a zda by bylo možné
od stávajícího pozemku jeho část oddělit a samostatně zpeněžit. Konstrukt
chráněného obydlí se nepoužije na obydlí, které dlužník nevlastní a není tedy
součástí majetkové podstaty v insolvenčním řízení. Pokud dlužník bydlí
v nájemním či podnájemním bydlení, u příbuzných, na ubytovně apod., není
takovéto obydlí dlužníka předmětem posouzení jeho chráněnosti, neboť do
majetkové podstaty dlužníka nespadá.
Má-li dlužník více obydlí může
být chráněným obydlím pouze jedno z nich, to platí i pro manžele ve
společném oddlužení manželů. Chráněným obydlíme je pak to obydlí, kde se
dlužník zdržuje převážně, neboť účelem institutu chráněného obydlí je zachování
materiálního zázemí pro dlužníka, nikoli prostá ochrana jeho majetku.
Výpočet hodnoty chráněného
obydlí
Hodnota chráněného obydlí je
částka odpovídající kupní ceně přiměřeného obydlí v místě dlužníkova
bydliště a v daném čase a to s přihlédnutím k zohledňovaným
osobám (§ 3 Nařízení vlády). Zdrojovými statistickými daty pro výpočet hodnoty
chráněného obydlí jsou reálné kupní ceny z uskutečněných převodů
vlastnického práva k nemovitostem evidované Českým statistickým úřadem. Výpočet
chráněného obydlí rozlišuje mezi domem a bytem, přičemž cokoli není domem je
považováno za byt (tedy i družstevní podíl či mobil house).
Hodnota obydlí, které dlužník
není povinen vydat ke zpeněžení (tedy hodnota chráněného obydlí) je výsledkem Částky
na zajištění obydlí v dlužníkově bydlišti upravené o koeficient
zohledňovaných osob, kdy Částka na zajištění obydlí je Statistickou hodnotou
obydlí upravenou o koeficient růstu cen nemovitostí.
Statistická hodnota se určuje na
základě průměrné kupní ceny v místě dlužníkova obydlí (u domů za m3
a u bytů a ostatních obydlí za m2) a průměrné velikosti nemovitosti
v místě dlužníkova obydlí (u domů za m3 a u bytů a ostatních
obydlí za m2). Do výpočtu Statistické hodnoty tak vstupuje jak
velikost obce, kde se nachází dlužníkovo obydlí, tak okres a kraj
(v případě Prahy pak její městské části), kde se nachází dlužníkovo obydlí.
Tato statistická hodnota je shora omezena na částkou odpovídající dvojnásobku
průměrné kupní ceny v celé ČR (u domů za m3 a u bytů a
ostatních obydlí za m2) a průměrné velikosti nemovitosti v celé
ČR (u domů za m3 a u bytů a ostatních obydlí za m2).
Koeficient růstu cen nemovitostí
upravuje Statistickou hodnotu bydlení o vývoj cen nemovitostí za období 4 let
před prohlášením úpadku dlužníka a to za účelem zohlednění časového vývoje cen
na nemovitostním trhu.
Takto vznikne Částka na
zajištění obydlí, která je dále upravena o koeficient zohledňovaných osob.
Koeficient zohledňovaných osob
snižuje či zvyšuje hodnotu chráněného obydlí podle počtu osob, které
s dlužníkem žijí ve společné domácnosti a ke kterým má dlužník vyživovací
povinnost. Bydlí-li dlužník sám (a není tedy žádných zohledňovaných osob), je
tento koeficient menší než 1 a hodnotu chráněného obydlí (mírně) snižuje.
Nebydlí-li dlužník sám (tedy bydlí-li s dlužníkem i zohledňované osoby),
je tento koeficient 1 nebo vyšší a hodnotu chráněného bydlí nesnižuje nebo
dokonce zvyšuje. Hodnotu chráněného obydlí může zvýšit až o 60 % a to v případě,
že je dlužníkovo obydlí bytem a s dlužníkem zde bydlí 4 a více
zohledňovaných osob.
Jestliže výpočet hodnoty
chráněného obydlí vychází z rozhodných statistických dat za období před
prohlášením úpadku, potom hodnota chráněného obydlí se v průběhu
insolvenčního řízení nemění a jedná se o pevnou částku.
Hodnota chráněného obydlí se
následně stává laťkou, se kterou se porovnává hodnota dlužníkova obydlí.
Určení hodnoty dlužníkova
obydlí
Hodnotu dlužníkova obydlí stanoví
insolvenční správce při soupisu majetkové podstaty dlužníka. Je jím očekávaný
výtěžek zpeněžení věci, která slouží jako dlužníkovo obydlí. Pokud je obydlím
nemovitost, nechává ji insolvenční správce ze zákona ocenit soudním znalcem na
cenu obvyklou, pokud obydlí není nemovitostí (movitý majetek či právo),
povinnost ocenit majetek znaleckým posudkem insolvenční správce nemá (§ 398a
odst. 2 insolvenčního zákona). Jeho vyhotovení je však nanejvýš vhodné i pro
obydlí, která nejsou nemovitostmi. Soudní znalec by měl při určení ceny obvyklé
zohlednit jak skutečnost, že obydlí je prodáváno v tísni, tak i právní
rizika prodeje v insolvenčním řízení, kdy dlužník má sice povinnost obydlí
po zpeněžení vyklidit, avšak vyklizení se nedomáhá insolvenční správce nýbrž
nabyvatel mimo insolvenční řízení. Při stanovení hodnoty dlužníkova obydlí bude
insolvenční správce v praxi odkazovat na znalecký posudek. Není ale
vyloučeno, že správce sám hodnotu upraví podle svého očekávání, jak se ostatně
předjímá v ustanovení § 1 odst. 2 Nařízení vlády.
Rozhodování o (ne)zpeněžování
dlužníkova obydlí
Je-li obydlí
dlužníka nezajištěné a jeho hodnota vyšší, než hodnota chráněného obydlí, tedy
pokud hodnota dlužníkova obydlí přesahuje laťku, není dlužníkovo obydlí
chráněné a bude zpeněžováno. Povinnost vydat insolvenčnímu správci obydlí ke zpeněžení
uloží dlužníku insolvenční soud v usnesení o schválení oddlužení (§
398 insolvenčního zákona). Při zpeněžování obydlí správce postupuje podle
pokynů věřitelského orgánu a v jeho nepřítomnosti podle pokynů soudu a
celý výtěžek zpeněžení náleží nezajištěným věřitelům. Dlužníkovi nenáleží ani
poměrná část výtěžku, která by odpovídala hodnotě chráněného obydlí.
Je-li obydlí
dlužníka nezajištěné a jeho hodnota je nižší, než laťka určená hodnotou
chráněného obydlí, jedná se o chráněné obydlí a jako takové není zpeněžováno.
Je-li obydlí
dlužníka zajištěné, potom jej správce zpeněží pouze, pokud o to požádá
zajištěný věřitel (§ 409 odst. 4 insolvenčního zákona) a to bez ohledu na to,
zda by se jednalo či nejednalo o chráněné obydlí. Vydá-li zajištěný věřitel
pokyn ke zpeněžení, insolvenční správce dlužníkovo obydlí zpeněží. Vztah
hodnoty dlužníkova obydlí a hodnoty chráněného obydlí pak může mít vliv na
rozdělování výtěžku zpeněžení, pokud po uspokojení zajištěného věřitele zbyde
přebytek zpeněžení (hyperocha). Pokud vznikne hyperocha u obydlí, které je
chráněné, náleží tato hyperocha dlužníku, neboť tento by bez přítomnosti pokynu
zajištěného věřitele ke zpeněžení neměl povinnost vydat obydlí ke zpeněžení. A
naopak pokud vznikne hyperocha u obydlí, které není chráněné, náleží tato
hyperocha nezajištěným věřitelům a nikoli dlužníku, neboť dlužník by měl
povinnost vydat obydlí ke zpeněžení, pokud by toto obydlí bylo nezajištěné.
Předpisem
není řešena nijak řešena otázka jak postupovat, když se reální tržní cena dlužníkova
obydlí projeví při zpeněžování jako nižší než správcem očekávaná při ocenění jeho
hodnoty, k čemuž může dojít například při neočekávaném výkyvu na trhu
s nemovitostmi v období po ocenění hodnoty dlužníkova obydlí. Máme za
to, že insolvenční správce není při zpeněžování vázán minimální hodnotou
dlužníkova obydlí, je však vázán hodnotou chráněného obydlí. Pokud se správci
nepodaří zpeněžit obydlí ani za laťku určenou hodnotou chráněného obydlí,
zaniká dlužníku jeho povinnost vydat své obydlí ke zpeněžení.
Závěr
Hodnota chráněného obydlí je
proměnnou průměrné ceny nemovitostí (za m2 či m3)
v místě bydliště dlužníka, průměrné velikosti nemovitostí v místě
obydlí dlužníka, vývoje cen na trhu nemovitostí a v neposlední řadě počtu
zohledňovaných osob. Její výpočet je tedy rozhodně netriviální a žádá si
přehled jak o trhu nemovitostí tak o osobních poměrech dlužníka. Těžko lze tedy
(bez znalosti počtu zohledňovaných osob v konkrétním insolvenčním řízení) predikovat
dopad Nařízení vlády do insolvenčních řízení či na trh s nemovitostmi jako
celek.
Lze nicméně očekávat, že
chráněným (a tedy nezpeněžovaným) obydlím budou průměrně či podprůměrně veliká
obydlí v průměrných či horších lokalitách v místě obydlí dlužníka, zatímco
nadprůměrně veliká obydlí či obydlí v dobrých lokalitách či obydlí, kde
s dlužníkem nebydlí zohledňované osoby, nebudou obydlími chráněnými a
budou tedy předmětem zpeněžování.
Jestliže je shora omezena
Statistická hodnota a tedy i Částka na zajištění obydlí, je shora omezena i
hodnota chráněného obydlí. Nejvyšší hodnotu chráněného obydlí však nelze obecně
určit, neboť odvisí od počtu zohledňovaných osob konkrétního případu.
V případě bytu a koeficientu zohledňovaných osob 1 (tedy při jedné
zohledňované osobě žijící s dlužníkem ve společné domácnosti) je nejvyšší
hodnota chráněného obydlí přibližně Kč 3,4 mil. Obydlí, které je bytem a kde
bydlí s dlužníkem jedna zohledňovaná osoba, tedy bude chráněno pouze do
této hodnoty a obydlí hodnotnější budou zpeněžována. Což se týká patrně celé
Prahy a většiny center velkých měst.
PhDr. Pavel Körner, Ph.D.
Mgr. Lukáš Stoček
Zkrácená verze článku byla
zveřejněna v Právním rádci, 10/2019