Mimořádné finanční ohodnocení zdravotnického personálu v souvislosti s epidemií COVID-19 nelze považovat za mimořádný příjem ve smyslu ust. § 412 odst. 1 písm. b) InsZ, jenž by byl dlužník povinen vydat do oddlužení. Takové finanční ocenění nelze bez souhlasu dlužníka použít k mimořádným splátkám nad rámec splátkového kalendáře. Je-li dlužník příjemcem takového finančního ocenění, je soud povinen i bez návrhu (§ 407 odst. 3 InsZ) změnit usnesení o schválení oddlužení tak, že toto ocenění nepodléhá srážkám a zůstává v plném rozsahu dlužníku.

4 VSPH 1515/2020-B-35)


Postižitelná část příjmu dlužníka je součástí majetkové podstaty již od okamžiku účinků zahájeného insolvenčního řízení

4 VSOL 438/2020-B-20
č. j. KSBR 40 INS 13801/2019 4 VSOL 438/2020-B-20

USNESENÍ

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivany Waltrové a soudců Mgr. Diany Vebrové a JUDr. Martina Láníčka v insolvenční věci

dlužníka: Robert anonymizovano , anonymizovano bytem Vinohrady 484/16, 639 00 Brno

o schválení oddlužení

o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 3. 7. 2020 č. j. KSBR 40 INS 13801/2019-B-15

takto:

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 3. 7. 2020 č. j. KSBR 40 INS 13801/2019-B-15 se v odvoláním napadeném výroku IV., pokud jím byla uložena dlužníkovi povinnost vydat insolvenční správkyni ke zpeněžení postižitelnou část příjmů dlužníka od zahájení insolvenčního řízení do schválení oddlužení včetně srážek z příjmů deponovaných soudními exekutory, zaměstnavateli či plátci jiných příjmů, zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

1. Shora uvedeným usnesením soud prvního stupně rozhodl, že dlužník byl oprávněn podat návrh na povolení oddlužení (výrok I.), schválil zprávu o přezkumu zveřejněnou 24. 2. 2020 (výrok II.), schválil oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty (výrok III.), rozhodl, že do majetkové podstaty dlužníka náleží majetek, který dlužník je povinen vydat ke zpeněžení, a to a) postižitelná část příjmů dlužníka od zahájení insolvenčního řízení do schválení oddlužení včetně srážek z příjmů deponovaných soudními exekutory, zaměstnavateli či plátci jiných příjmů a b) majetek, který se případně stane součástí majetkové podstaty podle § 412 odst. 1 písm. b) insolvenčního zákona (výrok IV.). Pod body V. až XIV. pak vyslovil výroky, které jsou dle ustanovení § 406 insolvenčního zákona součástí rozhodnutí o schválení oddlužení, rozhodl o záloze na odměnu insolvenční správkyně za přezkoumané přihlášky pohledávek a uložil insolvenční správkyni a věřitelům dlužníka další povinnosti v rámci dohlédací činnosti v tomto insolvenčním řízení.

Shodu s prvopisem potvrzuje Renáta Hrubá. cn=ISIR, c=CZ, o=Česká republika-Ministerstvo spravedlnosti, ou=Insolvenční rejstřík, serialNumber= S131469

2. V důvodech tohoto usnesení soud prvního stupně uvedl, že 5. 9. 2019 rozhodl o úpadku dlužníka a povolil jeho oddlužení. Protože nevyšly najevo žádné skutečnosti, z nichž by vyplývalo, že by dlužník nebyl osobou oprávněnou k podání návrhu na povolení oddlužení ve smyslu ustanovení § 389 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen I. Z. ), proto dle ustanovení § 397 odst. 3 I. Z. rozhodl o oprávnění dlužníka podat návrh na povolení oddlužení. Soud prvního stupně dále zdůvodnil, že insolvenční správkyně předložila zprávu pro oddlužení a zprávu o přezkumu s tím, že tyto listiny zveřejnil v insolvenčním rejstříku 24. 2. 2020 vyhláškou na č. d. B-10. Žádné námitky nebyly ve stanovené lhůtě podány. Proto soud prvního stupně podle ustanovení § 410 odst. 3 písm. a) I. Z. zprávu o přezkumu schválil. Protože v průběhu řízení nevyšly najevo žádné skutečnosti, které by odůvodňovaly odmítnutí či zamítnutí návrhu na povolení oddlužení, soud prvního stupně podle ustanovení § 406 odst. 1 I. Z. oddlužení schválil a protože žádný ze způsobů oddlužení nezískal prostou většinu hlasů nezajištěných věřitelů podle ustanovení § 402 odst. 3 I. Z., rozhodl dle ustanovení § 402 odst. 5 I. Z. o oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty. Výrok IV. odůvodnil soud prvního stupně tím, že ukládá dlužníkovi povinnost vydat insolvenční správkyni ke zpeněžení majetek náležející do majetkové podstaty, který může být v průběhu oddlužení zpeněžen a nedopadají na něho výjimky podle § 398 odst. 6 I. Z. K tomu poukázal na ustanovení § 398 odst. 3 I. Z. ve spojení s ustanovením § 205 odst. 1, § 206 a § 207 odst. 2 I. Z.

3. Toto usnesení napadl dlužník odvoláním, a to výslovně pouze ve výroku IV., a to v té části, pokud mu bylo uloženo, aby vydal insolvenční správkyni ke zpeněžení část svých příjmů od zahájení insolvenčního řízení do schválení oddlužení včetně deponovaných srážek. Uvedl, že od zahájení insolvenčního řízení hradí insolvenční správkyni odměnu a hotové výdaje, jak mu bylo soudem uloženo, žádnou jinou částku jí nezasílal, neboť mu to soudem uloženo nebylo. Ani zaměstnavatel mu žádné srážky v této době ze mzdy neprováděl, neboť neobdržel žádné usnesení, dle něhož by tak měl činit. Uvedl, že v uvedeném období také žádné peníze neukládal, a proto nemůže insolvenční správkyni postižitelnou část příjmů vydat, když ji nemá k dispozici a ani není zřejmé, jakou částku by měl vydávat. Zdůraznil, že z insolvenčního rejstříku je zřejmé, že se k této otázce vyjadřovala i insolvenční správkyně. Navrhl, aby odvolací soud rozhodl, že postižitelnou část příjmů od zahájení insolvenčního řízení do schválení oddlužení není povinen vydat do majetkové podstaty.

4. Vyjádření k odvolání podáno nebylo.

5. Podle ustanovení § 7 I. Z., nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

6. Odvolací soud na základě odvolání, které bylo podáno včas a osobou oprávněnou (§ 406 odst. 4 věta druhá I. Z.) a v němž jsou uplatněny odvolací důvody podle ustanovení § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř. přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu, tedy ve výroku IV., pokud jím bylo uloženo dlužníkovi, aby vydal insolvenční správkyni ke zpeněžení postižitelnou část svých příjmů od zahájení insolvenčního řízení do schválení oddlužení včetně deponovaných srážek, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, odst. 2, odst. 3 a odst. 5 o. s. ř.) aniž by ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ I. Z.) a dospěl k následujícím závěrům.

Shodu s prvopisem potvrzuje Renáta Hrubá.

7. Z obsahu insolvenčního spisu ve vztahu k přezkoumávané věci vyplývá, že insolvenční řízení dlužníka bylo zahájeno dnem 23. 7. 2019 a dne 5. 9. 2019 rozhodl soud prvního stupně o zjištění úpadku dlužníka a povolil jeho oddlužení. V tomto usnesení také dlužníkovi uložil, aby za každý započatý kalendářní měsíc od rozhodnutí o povolení oddlužení do skončení plnění platil insolvenční správkyni zálohy na její odměnu a náhradu hotových výdajů v celkové výši 900 Kč, případně zvýšenou o DPH, pokud je insolvenční správkyně plátkyní této daně (§ 136 odst. 4 věta druhá I. Z.). Ve zprávě pro oddlužení (č. d. B-7) insolvenční správkyně uvedla, že dlužník pobírá plat od společnosti MAWIAN Trade s.r.o., dále má příjem z titulu odměny z dohody o provedení práce u téže společnosti a má i jiný příjem od společnosti FC NORDIC Brno z. s., současně uvedla i výši těchto příjmů. V soupisu majetkové podstaty pak uvedla pouze movitý majetek oceněný částkou 4.666,54 Kč (jde o movité věci uvedené pod bodem II. v detailním soupisu majetkové podstaty). K otázce, zda je dlužník povinen vydat nějaký majetek ke zpeněžení dle § 398 odst. 6 I. Z. se insolvenční správkyně ve zprávě pro oddlužení nevyjádřila. Usnesením z 20. ledna 2020 vyzval soud prvního stupně insolvenční správkyni, aby předložila insolvenčnímu soudu opravený soupis majetkové podstaty, v němž uvede postižitelnou část příjmů dlužníka za období od zahájení insolvenčního řízení do schválení oddlužení s poukazem na ustanovení § 398 odst. 3 I. Z. ve spojení s § 205 odst. 1 a § 207 odst. 2 I. Z. Insolvenční správkyně reagovala na tuto výzvu přípisem ze dne 7. 2. 2020, v němž uvedla, že dlužníkovi z jeho mzdy žádné srážky prováděny nejsou, a proto také nejsou zasílány na účet majetkové podstaty. Uvedla, že dlužníkovi nebylo usnesením o zjištění úpadku a povolení oddlužení uloženo zasílat jí postižitelnou část svých příjmů, vyjma povinnosti hradit zálohu na odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce, a proto také žádné postižitelné příjmy nebylo možné doplnit do soupisu majetkové podstaty. Proto v přiloženém soupise majetkové podstaty v článku V. Ostatní majetek tyto postižitelné příjmy oceňuje hodnotou 0. Vyhláškou zveřejněnou v insolvenčním rejstříku 24. 2. 2020 insolvenční soud zveřejnil zprávu o přezkumu a zprávu pro oddlužení včetně příloh a vyzval účastníky, že mohou ve lhůtě sedmi dnů od zveřejnění podat proti nim námitky. Na výzvu soudu prvního stupně insolvenční správkyně sdělila podáním z 5. 5. 2020, že dlužníkem je řádně hrazena záloha na odměnu a náhradu hotových výdajů. Usnesením z 18. května 2020 opakovaně soud prvního stupně uložil insolvenční správkyni, aby předložila opravený soupis majetkové podstaty s uvedením postižitelné části příjmu dlužníka za období od zahájení insolvenčního řízení do schválení oddlužení. Uvedl, že skutečnost, že dlužníkovi nejsou plátcem příjmu prováděny žádné srážky, nemá vliv na povinnost dlužníka vydat do majetkové podstaty postižitelnou část příjmu od zahájení řízení (§ 398 odst. 3 I. Z., § 205 odst. 1 a § 207 odst. 2 I. Z.). Přípisem z 8. 6. 2020 insolvenční správkyně vyjádřila nesouhlas s právním názorem soudu prvního stupně, že by dlužník měl povinnost vydat do majetkové podstaty postižitelnou část příjmu od zahájení řízení do schválení oddlužení. Uvedla, že dlužník takovou část příjmů nemá a není po něm možné požadovat, aby ji vydal. Zdůraznila, že insolvenční řízení dlužníka bylo zahájeno v červenci 2019 a oddlužení nebylo dosud schváleno, proto by se jednalo o postižitelnou část příjmů minimálně za období 12 měsíců. Přitom dlužníci zpravidla nejsou osobami znalými práva, aby sami od sebe část příjmu odkládali na pozdější období. Uvedla, že výzvu soudu prvního stupně konzultovala s odborníky na insolvenční právo a ani dle jejich názoru nelze takovou povinnost dlužníku zpětně uložit. Do přiloženého soupisu majetkové podstaty dlužníka insolvenční správkyně dopsala finanční prostředky ve výši 66,54 Kč s tím, že se jedná o exekuční výtěžek soudního exekutora Mgr. Jana Peroutky. Námitky proti zveřejněným zprávám podle obsahu spisu podány nebyly. Nato vydal soud prvního stupně odvoláním napadené usnesení.

Shodu s prvopisem potvrzuje Renáta Hrubá.

8. Podle ustanovení § 205 odst. 1 I. Z., jestliže insolvenční návrh podal dlužník, náleží do majetkové podstaty majetek, který dlužníkovi patřil k okamžiku, kdy nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, jakož i majetek, který dlužník nabyl v průběhu insolvenčního řízení.

9. Podle ustanovení § 109 odst. 4 I. Z., účinky zahájení insolvenčního řízení nastávají okamžikem zveřejnění vyhlášky, kterou se oznamuje zahájení insolvenčního řízení, v insolvenčním rejstříku.

10. Podle ustanovení § 206 odst. 1, písm. a) I. Z., není-li v tomto zákoně stanoveno jinak, majetkovou podstatu podle § 205 tvoří zejména a) peněžní prostředky.

11. Podle ustanovení § 207 odst. 2 I. Z., příjmy dlužníka náleží do majetkové podstaty ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky.

12. Podle ustanovení § 398 odst. 3 I. Z., při oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty je dlužník povinen vydat insolvenčnímu správci majetek náležející do majetkové podstaty ke zpeněžení postupem obdobným podle ustanovení o zpeněžení majetkové podstaty v konkursu a dále do doby podání zprávy o splnění oddlužení měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky.

13. Podle ustanovení § 398 odst. 6, věty první I. Z. Dlužník není povinen vydat majetek ke zpeněžení podle odstavce 3, vyplývá-li ze zprávy pro oddlužení, že by se zpeněžením tohoto majetku nedosáhlo uspokojení věřitelů.

14. Podle ustanovení § 398a odst. 2 I. Z., insolvenční správce ve zprávě pro oddlužení zhodnotí předpokládané plnění věřitelům při realizovaných způsobech oddlužení, odůvodní ocenění položek soupisu a připojí k ní znalecký posudek, je-li v majetkové podstatě nemovitá věc; navrhuje-li insolvenční správce provést oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty, připojí rovněž propočet předpokládaného uspokojení nezajištěných věřitelů a návrh distribučního schématu splátkového kalendáře pro jednotlivé nezajištěné věřitele a vyjádří se také k návrhu dlužníka podle § 398 odst. 4.

15. Podle ustanovení § 398a odst. 3 I. Z., insolvenční soud přezkoumá zprávu o přezkumu a zprávu pro oddlužení a odstraní zpravidla po slyšení insolvenčního správce chyby a nejasnosti v nich obsažené.

16. Podle ustanovení § 398a odst. 4 I. Z., o zprávě o přezkumu a o zprávě pro oddlužení po jejich úpravě uvědomí insolvenční soud účastníky řízení tím, že tyto zprávy zveřejní vyhláškou. Současně je uvědomí o tom, že do 7 dnů od zveřejnění zprávy o přezkumu a zprávy pro oddlužení v insolvenčním rejstříku mohou proti nim podat námitky; námitky nelze uplatnit vůči popěrnému úkonu.

17. Podle ustanovení § 217 odst. 1 věty třetí I. Z., soupis majetkové podstaty provádí a soustavně doplňuje insolvenční správce v průběhu insolvenčního řízení, a to podle pokynů insolvenčního soudu a za součinnosti věřitelského výboru. Tato jeho povinnost nezaniká uplynutím doby.

18. Z citovaných ustanovení insolvenčního zákona ve vztahu k majetkové podstatě vyplývá, že ustanovení § 205 tvoří obecný základ úpravy pojmu majetková podstata a je rozlišováno, zda je insolvenční návrh podán dlužníkem či věřitelem. V případě návrhu podaného dlužníkem náleží do majetkové podstaty majetek, který dlužníkovi patří k okamžiku, kdy nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, což jest k okamžiku vydání vyhlášky o zahájení insolvenčního řízení a dále i majetek, který dlužník nabyl v průběhu insolvenčního řízení. Z ustanovení § 398 odst. 3 I. Z. vyplývá pro případ oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty,

Shodu s prvopisem potvrzuje Renáta Hrubá.

že je dlužníku uloženo, aby vydal insolvenčnímu správci majetek náležející do majetkové podstaty ke zpeněžení postupem obdobným podle ustanovení o zpeněžení majetkové podstaty v konkursu a dále aby do doby podání zprávy o splnění oddlužení měsíčně splácel nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky.

19. Je tedy zřejmé, že zákonná úprava majetkové podstaty v případě insolvenčního návrhu podaného dlužníkem zahrnuje majetek patřící dlužníku k okamžiku účinků zahájení insolvenčního řízení a majetek nabytý dlužníkem v průběhu insolvenčního řízení. Nepochybně pak ze shora citovaného ustanovení § 206 vyplývá, že takovým majetkem jsou i peněžní prostředky dlužníka s tím, že podle ustanovení § 207 odst. 2 I. Z. náleží peněžní příjmy dlužníka do majetkové podstaty pouze v rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky.

20. Odvolací soud se tedy neztotožňuje s právním názorem insolvenční správkyně vyjádřeným v jejích shora citovaných podáních, která jsou součástí insolvenčního spisu (viz výše bod 7.). Argumentaci insolvenční správkyně o nevědomosti dlužníka ukládat označené části svých příjmů pro účely insolvenčního řízení, lze oponovat odkazem na ustanovení § 111 I. Z., které stanoví povinnost dlužníka zdržet se od okamžiku, kdy nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení zde definovaného nakládání s majetkovou podstatou a majetkem, který do ní může náležet s výjimkami uvedenými v tomto zákonném ustanovení. V případě nesplnění této zákonné povinnosti jsou pak takové úkony sankcionovány neúčinností ve vztahu k věřitelům dlužníka. V přezkoumávané věci vyplývá z obsahu insolvenčního spisu, jak je uveden shora, že soud prvního stupně postupem dle ustanovení § 398a odst. 3 I. Z., přes výzvu insolvenční správkyni, neodstranil chybu, případně nejasnost ve zprávě pro oddlužení, týkající se toho, zda a případně v jaké výši peněžní prostředky dlužníka náleží do soupisu majetkové podstaty. V odvoláním napadené části výroku IV. pak označil majetek, který má dlužník povinnost vydat správkyni ke zpeněžení, pouze obecným odkazem na postižitelnou část příjmu dlužníka v označeném období včetně částek deponovaných, aniž by tyto příjmy blíže vyčíslil. V důvodech napadeného usnesení ve vztahu k tomuto výroku pod bodem 4. pouze bez dalšího uvedl odkaz na zákonná ustanovení a pod bodem 17. bez bližšího zdůvodnění uzavřel, že na takto označený majetek nedopadají výjimky podle § 398 odst. 6 I. Z. Přitom obsah zprávy insolvenční správkyně o oddlužení podklad k takovému závěru nedává.

21. Odvolací soud proto postupoval podle ustanovení § 219a odst. 1 písm. b) o. s. ř. (§ 7 I. Z.) a usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu zrušil a podle ustanovení § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

22. V dalším řízení, kdy je soud prvního stupně vázán právním názorem odvolacího soudu (§ 226 odst. 1 o. s. ř.) uloží soud prvního stupně insolvenční správkyni (§ 217 odst. 1 věta třetí I. Z.), aby shora naznačeným způsobem uvážila, zda je nutno doplnit soupis majetkové podstaty o majetek, který do ní náleží (peněžní prostředky dlužníka od účinků zahájení insolvenčního řízení do vydání usnesení o schválení oddlužení v postižitelné výši dle § 398 odst. 3 I. Z.). Při této úvaze insolvenční správkyně vyčíslí výši těchto peněžních prostředků, zohlední výši placené zálohy na odměnu a náhradu hotových výdajů insolvenčního správce (§ 136 odst. 4 věta druhá I. Z.) a zhodnotí, zda jde o majetek náležející do majetkové podstaty (který je do ní nutno sepsat) a který je dlužník povinen vydat ke zpeněžení dle § 398 odst. 3, věty první I. Z., anebo zda na tento majetek dlužníka (při zohlednění hodnoty ostatních součástí majetkové podstaty)

Shodu s prvopisem potvrzuje Renáta Hrubá. dopadá výjimka podle ustanovení § 398 odst. 6 věty první I. Z. Podle závěrů insolvenční správkyně a jejich přezkoumání soud prvního stupně případně znovu rozhodne zda a v jaké výši je povinen dlužník vydat insolvenční správkyni majetek ke zpeněžení a toto své rozhodnutí přezkoumatelným způsobem zdůvodní.

Poučení:

Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku a insolvenční správkyni se však doručuje i zvláštním způsobem.

Olomouc 13. října 2020

JUDr. Ivana Waltrová v. r. předsedkyně senátu


K podpisu na hlasovacím lístku

29 NSCR 106/2018

Je-li hlasovací lístek, jehož prostřednictvím věřitel hlasuje o přijetí způsobu oddlužení mimo schůzi věřitelů po zahájení insolvenčního řízení, opatřen pouze uznávaným elektronickým podpisem osoby oprávněné za věřitele jednat, není tím ve smyslu ustanovení § 401 odst. 1 insolvenčního zákona splněna podmínka úředně ověřeného podpisu a k hlasovacímu lístku se (proto) nepřihlíží.

Odvolání proti usnesení o schválení oddlužení je ve smyslu ustanovení § 406 odst. 4 insolvenčního zákona přípustné i tehdy, podá-li je věřitel, kterému hlasování o způsobu oddlužení mimo schůzi věřitelů znemožnil nesprávný úřední postup insolvenčního soudu, a který (v odvolání) se schváleným způsobem oddlužení nesouhlasí; jde-li o vadu, která mohla ovlivnit volbu způsobu oddlužení, je takové odvolání i důvodné.


Posuzování otázky „nezanedbatelnosti zmenšení“ podle § 111 odst. 1 insolvenčního zákona

            I.ÚS 1575/16

            1. Výklad zákona č. 182/2006 Sb., insolvenčního zákona, provedený soudem musí být vždy takový, aby nezasahoval nepřiměřeně do majetkových práv jednotlivce zaručených čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a nepreferoval na jeho úkor majetková práva věřitelů a současně dbal na plnění úkolů státu při vytváření podmínek rozvoje tržního hospodářství (preambule Ústavy, čl. 7, čl. 97 odst. 1 a čl. 98 odst. 1 Ústavy, příp. z čl. 2 odst. 1 Listiny). Důvodem, pro tento výklad je nejen ochrana práv dle čl. 11 Listiny základních práv a svobod, ale také plnění úkolu demokratického státu na poli ekonomickém. Insolvenční řízení je přirozenou součástí hospodářského života a podnikání, a výklad insolvenčního zákona rezignující na výše dotčená práva jednotlivců a základní úlohy demokratického státu je tak rovněž v rozporu s právem na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Plnění bagatelních závazků ve smyslu § 111 odst. 1 insolvenčního zákona bona fide na straně jedné a jeho následné sankcionování soudem na straně druhé nepřináší na ani měřitelný prospěch věřitelům, ani nepřispívá hladkému chodu obchodního života [§ 5 písm. a) insolvenčního zákona], zato transakční náklady spočívající v pracovním zapojení všech zúčastněných právníků (insolvenční správce, jeho právní zástupce, soudce obecného soudu, právní zástupce stěžovatele, soudci Ústavního soudu a jejich asistenti) jsou velmi vysoké.

            2. Výše uvedené principy, podle nichž má soud povinnost dbát na plnění úkolů státu při vytváření podmínek rozvoje tržního hospodářství, se pak promítnou do výkladu § 111 odst. 1 insolvenčního zákona. V případě závazků vzniklých před zahájením insolvenčního řízení, které dlužník uhradil poté, kdy nastaly účinky spojené s insolvenčním řízením, je třeba ve smyslu § 111 odst. 1 insolvenčního zákona hodnotit, zda úkon ve svém důsledku představuje toliko „zanedbatelné zmenšení“ dlužníkova majetku, či nikoliv. Pouze v druhém případě je pak možno dospět k závěru o neúčinnosti dlužníkova úkonu.

            3. Při posuzování otázky „nezanedbatelnosti zmenšení“ podle § 111 odst. 1 insolvenčního zákona musejí soudy výši plnění poměřovat zejména s objemem celkových přihlášených (a nejlépe zjištěných) pohledávek věřitelů a hodnotou dlužníkova majetku náležícího do majetkové podstaty. Pro posouzení zanedbatelnosti zmenšení majetku dlužníka bude vždy (bez ohledu na výši částky) podstatné, jaký je poměr takového úkonu k objemu zjištěných pohledávek. Insolvenční soudy jsou v rámci rozhodování o porušení § 111 odst. 1 insolvenčního zákona povinny zohlednit případný kumulativní efekt vícero (jinak zanedbatelných) úkonů; před civilními soudy se event. uplatní § 120 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu.


Zastavení exekuce z důvodu nepřiměřenosti rozhodcem přisouzeného plnění

Nejvyšší soud ČR, sp.zn. 20 Cdo 2884/2019

V případě zcela a naprosto zjevného nesouladu rozhodcem přisouzeného plnění s dobrými mravy v neprospěch spotřebitele není vyloučeno, že již tato okolnost sama o sobě může vést k závěru, že exekuci je na místě zastavit podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř.
Postupy, kdy jsou mimo jiné spotřebitelům vnucována smluvní ujednání v podobě zajištění smluvní pokutou ve výši 30 % nebo 45 % dlužné částky za prodlení s platbou splátek v řádu jednotek týdnů, je nutno považovat za nepřijatelné a uvedená ujednání označit za neplatná pro jednoznačný rozpor s dobrými mravy. Pokud měla oprávněná za to, že poskytnutí úvěru povinné je zásadně rizikové, neměla úvěr poskytnout a pokrývat riziko nevrácení peněz tím, že dojde ke sjednání nadstandardně vysoké smluvní pokuty. Běžný klient úvěrové společnosti nemůže v případě krátkodobého úvěru dopředu očekávat, ba ani předpokládat, že celková splacená částka bude násobně převyšovat částku půjčenou, a tento předpoklad nelze ani spravedlivě požadovat. Takovým nárokům věřitelů realizovaným na základě rozhodčího nálezu nemůže být v exekučním řízení zjednán průchod, neboť s ohledem na zjevný rozpor s dobrými mravy stojí zcela mimo základní hodnotový rámec práva jako normativního systému.

V dané věci oprávněná s povinným uzavřela dne smlouvu o úvěru, na jejímž základě oprávněná poskytla povinnému úvěr ve výši 37 000 Kč, RPSN byla sjednána ve výši 148,17 % a celkem měl povinný oprávněné vrátit 97 380 Kč v měsíčních splátkách ve výši 3 246 Kč po dobu 30 měsíců. Ve smlouvě o úvěru byla současně sjednána i smluvní pokuta 0,25% denně z nové jistiny (tvořené nesplacenými splátkami po zesplatnění úvěru, která nastoupí v případě, že dvě splátky nebudou zaplaceny řádně a včas nebo prodlením se splacením jedné splátky po dobu šedesáti dnů) do zaplacení. Dle smluvních ujednání měl povinný oprávněné dále uhradit smluvní pokutu ve výši 25 % ze zbývající dlužné částky se zákonným úrokem z prodlení, přičemž toto navýšení o smluvní pokutu a zákonný úrok z prodlení bylo opět počítáno z nové jistiny ve výši 94 134 Kč a je tak další sankcí (smluvní pokutou) za řádné a včasné nesplacení úvěru.
Lze shrnout, že v tomto konkrétním případě je oprávněnou požadované a rozhodcem přisouzené plnění natolik nemravné a vedoucí k nepřiměřenému postižení povinného, že je na místě exekuci dle ustanovení § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. zastavit bez ohledu na pasivitu povinného při uzavírání předmětné úvěrové smlouvy a v řízení před rozhodcem. Jde totiž o výjimečný případ, kdy nepřiměřenost rozhodcem přisouzeného plnění je natolik zjevná a zásadní, že další okolnosti případu se stávají podružnými.


Uznání dluhu jako neúčinné právní jednání dle insolvenčního zákona

Nejvyšší soud ČR, sp. zn. 29 ICdo 50/2020

Při splnění dalších předpokladů vyžadovaných § 235 a násl. insolvenčního zákona může být uznání dluhu dlužníkem považováno za neúčinné právní jednání (neúčinný právní úkon) dlužníka.


Odměna správce při společném oddlužení manželů po úmrtí jednoho z nich

Vrchní soud v Olomouci, sp.zn. 1 VSOL 340/2020-B-40, KSOS 22 INS 14147/2015

Po úmrtí jednoho z manželů při společném oddlužení manželů není důvod ponižovat odměnu správce na základní odměnu, zůstává odměna zvýšena dle §3 písm. b) vyhl. 313/2007 Sb., neboť podmínkou pro zvýšení odměny je to, že oddlužení bylo povoleno na základě společného oddlužení manželů, úmrtí jednoho z nich nemá na to vliv.


Úvěruschopnost

Soudní dvůr EU, č.j.C-679/18:

Neplatnosti úvěrové smlouvy z důvodu porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost dlužníka se musí zkoumat z úřední povinnosti (tzn. dlužník nemusí dávat námitku neplatnosti v 3 leté promlčecí době).

Vrchní soud v Praze, 102 VSPH 835/2019

Námitka insolvenčního správce, že smlouva je neplatná z důvodu porušení povinnosti věřitele zkoumat úvěruschopnost dlužníka, je důvodná.


Promlčení nároku uplatněných rozhodčí žalobou

I.ÚS 1091/19

I. Z čl. 2 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, podle něhož každý může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá, vyplývá požadavek ve vztahu k zákonné úpravě soukromoprávních vztahů, že jejich vznik musí vycházet z respektu a ochrany autonomie vůle smluvních subjektů. Ochrana autonomie vůle nicméně není absolutní a může být proporcionálně omezena, ať už s ohledem na jiný ústavní princip nebo za účelem ochrany základního práva jednotlivce či určitého ústavně aprobovaného veřejného zájmu. Jedním z omezení autonomie vůle, jež lze dovodit z ústavního principu rovnosti podle čl. 1 Listiny základních práv a svobod, je požadavek ochrany slabší strany, jejímž typickým příkladem je ochrana spotřebitele.

II. Rozhodčí smlouva, která neobsahuje přímé určení rozhodce ad hoc nebo konkrétní způsob jeho určení, nýbrž pouze odkazuje na rozhodčí řád, je pro obcházení zákona smlouvou absolutně neplatnou. Jedním z důsledků neplatnosti rozhodčí doložky je okolnost, že rozhodčí nález na základě ní vydaný není způsobilým exekučním titulem. Pokud přesto byla exekuce zahájena a je v ní pokračováno, je nutné ji v každé fázi zastavit pro nepřípustnost podle § 268 odst. 1 písm. h) občanského soudního řádu, a to i tehdy, jestliže povinný neplatnost rozhodčí doložky v průběhu rozhodčího řízení nenamítal. Není přitom podstatné, že samotný rozhodčí nález nebyl formálně zrušen.

III. Zahájení rozhodčího řízení vede ke stavení promlčecí doby podle § 403 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013, a § 14 odst. 1 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, i tehdy, jestliže je později rozhodčí nález zrušen nebo je konstatována jeho nevykonatelnost. Pokud věřitelé uplatnili rozhodčí doložku před 11. 5. 2011, tedy přede dnem vydání sjednocujícího usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 1945/2010, které dovodilo neplatnost rozhodčích doložek bez přímého označení rozhodce, činili tak v období neustálené změny rozhodovací praxe obecných soudů k rozhodčím doložkám a použije se na ně ustanovení o stavení promlčecí doby. Neústavní postup (zneužití práva) lze přičítat pouze těm poskytovatelům úvěrů, kteří rozhodčí žaloby podali vědomě po uvedeném datu. S takovýmto postupem nemůže být spjato stavení promlčecích lhůt nejen v předmětném rozhodčím řízení, ale ani v případném navazujícím vykonávacím řízení založeném na (neplatném) rozhodčím nálezu.

Ke stažení zde


Neuplatnění zajištění pohledávky v insolvenčním řízení

Je pouze na věřiteli, jehož pohledávka je zajištěna způsobem uvedeným v § 2 písm. g) insolvenčního zákona (a který by tak mohl v insolvenčním řízení uplatňovat svou pohledávku jako zajištěnou), zda své zajištění v insolvenčním řízení vskutku uplatní. Nejenže se takový věřitel může rozhodnout, zda pohledávku uplatní jako zajištěnou, ale dokonce je oprávněn v průběhu insolvenčního řízení své stanovisko změnit, tj. může vzít právo na uspokojení své pohledávky ze zajištění zpět. Popření pohledávky s argumentem, že jde o pohledávku přednostní, tj. o pohledávku za majetkovou podstatou nebo pohledávku postavenou ji na roveň (§ 168 a § 169 insolvenčního zákona) či o pohledávku s právem na uspokojení ze zajištění, popřením pořadí podle § 195 insolvenčního zákona není. Jinak řečeno, popírat pořadí pohledávky nelze s argumentem, že pohledávka má lepší pořadí, než s jakým byla uplatněna. Na tom nic nemění ani okolnosti konkrétního insolvenčního řízení, v němž vskutku může nastat situace, že neuplatnění práva na přednostní uspokojení pohledávky (především při způsobu řešení úpadku plněním splátkového kalendáře, s ohledem na úpravu obsaženou v § 398 odst. 3 poslední větě insolvenčního zákona) může být v konečném důsledku pro věřitele výhodnější, než kdyby uplatnil pohledávku jako přednostní (s právem na uspokojení ze zajištění).

29ICdo 95/2017